| [1] |
448 B. XIV. Artikule cechů Pražských
|
|---|
| [2] |
puol kopy gr. dáti. Také nemá žádný mistr bez vuole jiných mistruov učedlníka
|
|---|
| [3] |
k sobě v učení přijímati pod pokutú svrchupsanú; a kterýž učedlník s vuolí mistruov
|
|---|
| [4] |
přijat bude v učení, ten má patnácte gr. do cechu dáti.
|
|---|
| [5] |
Šestý artikul nebo nález, že uzdáři kuože surové, suché nebo z luhu
|
|---|
| [6] |
mají a mohú sobě kupovati a těch koží k svému řemeslu uzdářskému požívati a dě-
|
|---|
| [7] |
lati beze všech překážek.
|
|---|
| [8] |
Sedmý nález pro rozmnoženie mistruov toho řemesla, a aby se chudí
|
|---|
| [9] |
i bohatí v tom řemesle tiem lépe živiti mohli, každý mistr md mieti toliko jeden
|
|---|
| [10] |
krám k svého řemesla prodávání a ne viece, a proti těm artikuluom a svobodám
|
|---|
| [11] |
svrchupsaným rymaři nemají uzdářuom svrchupsaným překážeti.
|
|---|
| [12] |
Osmý nález, když cechmistr neb cechmistři řemeslo obešlí, na pana purk-
|
|---|
| [13] |
|
|---|
| [14] |
|
|---|
| [15] |
ného neučinil, takový má prvnie viny do jich cechu patnádcte gr. pokuty dáti;
|
|---|
| [16] |
pakli by druhé učinil neposlušenstvie, tehda má dati puol kopy gr.; pakliby se toho
|
|---|
| [17] |
tretie dopustil, má jemu do vuole starsich mistruov řemeslo složeno býti. A coż by
|
|---|
| [18] |
se v svém cechu, ježto se jich řemesla poctivého dotýče, tajné uradili, aby to od
|
|---|
| [19] |
každého zachováno bylo mezi nimi do času, kterýž by to mělo prohlášeno býti, pod
|
|---|
| [20] |
pokutü, ktož by jinak učinil, kterúž jemu mistři naleznů.
|
|---|
| [21] |
Devátý artikul. Jestliby se kterého mistra syn osadil na řemesle, ten má
|
|---|
| [22] |
sobě dobýti práva mezi mistry dvěma libroma vosku konečně ve třech nedělích ode
|
|---|
| [23] |
dne svého osazenic. Pakliby ten čas zmeškal, má sobě dobýti práva jako jiní znova
|
|---|
| [24] |
přijatí do řemesla. A kteráž dcera mistrova puojme sobě v manzelstvie tovaryše
|
|---|
| [25] |
uzdářského, tomu má právo dáno býti, když dá do cechu patnádcte gr. a jednu libru
|
|---|
| [26] |
vosku; a kteráž vdova, ježto prvé mistra měla, tovaryše toho řemesla puojme, ten
|
|---|
| [27] |
má po ní puol práva jako i po dceři mistrově, a polovici sobě patnádcte gr. a librú
|
|---|
| [28] |
vosku má dobýti; pakliby syn mistruov pojal dceru mistrovu, ježto oba ta mistry
|
|---|
| [29] |
v cechu byla, ti mají plné právo v řemesle, než toliko dvě libře vosku mají pro
|
|---|
| [30] |
štěstí ve jméno boží dáti. Toho všeho na svědectvie a na potvrzenie i na pevnü
|
|---|
| [31] |
jistotu pečet menší, jinak secret města našeho syrchupsaného, přivěšena jest k tomuto
|
|---|
| [32] |
listu, jenž psán a dán ve čtvrtek po slavení hodu Matky božie na nebe vzetie, léta
|
|---|
| [33] |
narozenie syna jejieho, tisícieho čtyřstého čtyřidcátého pátého.
|
|---|
| [34] |
12.
|
|---|
| [35] |
Konšelé Staroměstští soukenníkům dovolují ku postavům přivěšovati pečet městskou.
|
|---|
| [36] |
1446, 21. června.
|
|---|
| [37] |
Páni purgmistr a konšelé Starého města Pražského ku prosbě mnohé a žá-
|
|---|
| [38] |
dosti ustavičné všech mistruov řemesla súkennického v jich městě obývajících v tom
|
|---|
