| [1] |
366 A. XXIX. Dopisy o rozdílech ve víře
|
|---|
| [2] |
Matúš 4. píše, že takovéž dábel chtěl pokloně od Krista Pána, okázav mu králov-
|
|---|
| [3] |
ství světa, řekl: „Tyto všecky věci dám tobě, jestliže padna, budeš mi se klanéti."
|
|---|
| [4] |
A nebeský Pán ráčil řieci: Jdi, satane, psánoť jest: Pánu Bohu tvému klaněti se
|
|---|
| [5] |
budeš. A ve čtení sv. Jana 11. Maria Magdalena u Lazara, bratra svého mrtvého,
|
|---|
| [6] |
padla k nohám Ježíšovým, kterýž jest řekl jí: „Nepadaj, neklaněj mi se tak, toliko
|
|---|
| [7] |
věř, dostiť jí mám na srdci, když mi ho pokloníš“. Ale přijal to od ní a bratra jí
|
|---|
| [8] |
vzkřísil z mrtvých. A my čteme, že lidé anděluom božím, nébrž i lidem klaněli se.
|
|---|
| [9] |
Onen dobrý Loth, v prvních knihách Mojžíšových napsáno v kapitole 19., klaněl sě
|
|---|
| [10] |
anděluom božím; a v kapitole 33. Jakob klaněl se bratru svému Ezau. A opět sy-
|
|---|
| [11] |
nové Jakobovi klaněli se bratru svému Jozefovi. Nad to my tomu jmenu drahému
|
|---|
| [12] |
Ježíš, jenž jest spasení naše, klaněti se máme, an sám Kristus Pán, maje se mo-
|
|---|
| [13] |
dliti Bohu otci svému, (svatý Lukáš píše v kap. 22.), ráčil na kolena svá kleknúti
|
|---|
| [14] |
k naučení našemu, abychom my také, když se jemu modlíme aneb jej vzýváme, na
|
|---|
| [15] |
kolena klekali, jemu skutečně se klaněli. Neb dí písmo: Všeliké Kristovo činční jest
|
|---|
| [16] |
naše naučení. Tehdy poněvadž Kristus klekal, nad to my klekati, klaněti se máme.
|
|---|
| [17] |
Druhé, ktož nečiní jmenu božiemu poklony zevnitř, aniž činí vnitř.. Máme
|
|---|
| [18] |
napsáno ve čtení svatého Matúše 12.: „Z hojnosti srdce ústa mluví“. A tak jako
|
|---|
| [19] |
ústa sou posel srdce, což v srdci jest, to ústa oznámí, takéž poklona zevnitřní jest
|
|---|
| [20] |
dokázání poklony vnitřní. A kdyby Vaněk měl poklonu jmenu božiemu vnitř, nikoli
|
|---|
| [21] |
by proti pokloně zevnitřní nemluvil; neb ten člověk, který činí poklonu srdcem
|
|---|
| [22] |
jmenu božiemu, hned toho skutečně dokáže, že i hlavy své i kolena svého nakloní;
|
|---|
| [23] |
jako onen slepý narozený ve čtení svatého Jana v kap. 9., když se jemu nebeský
|
|---|
| [24] |
Pán po uzdravení jeho ukázal a řekl: Věříš-[lji v syna Božieho? Odpověděl on
|
|---|
| [25] |
a řekl: Kto jest, pane, abych uvěřil veň? I řekl jemu Ježíš: I viděl si ho, a jenž
|
|---|
| [26] |
mluví s tebü, onť jest. ‘A on dí: Věřím, Pane, a pad, klaněl se jemu. Hle, když
|
|---|
| [27] |
uvěřil srdcem, hned toho skutkem dokázal, že pad před ním. Neb člověk zamiluje-li
|
|---|
| [28] |
to jmeno drahé Ježíš, hned toho skutkem dokáže, klaněje se jemu, aniž bude moci
|
|---|
| [29] |
zapříti toho, aby mu se neklaněl. Pak-li se (jako oni) jemu neklani, totiż skutečně
|
|---|
| [30] |
neb tělesně, jistě žeť ho nemiluje, aniž mu poklonu duchovní činí; neb jedno z dru-
|
|---|
| [31] |
hého pochází, poklona tělesná z poklony srdečné. A tak, co jest [v] vnitřním člověku,
|
|---|
| [32] |
to ukáže člověk zevnitřní; jakož zákon boží ukazuje, že, ktožkoli v Krista Pána
|
|---|
| [33] |
uvěřil, srdcem jej zamiloval, hned toho skutkem dokázal. Píše svatý Lukáš v kap.
|
|---|
| [34] |
17., že Kristus Pán očistil deset málomocnych. Byli-li sou toho očištění všickni
|
|---|
| [35] |
vděčni, nemuožeme řéci, by byli, poněvadž sú toho skutkem nedokázali; nébrž chcem-li
|
|---|
| [36] |
pravdu pověděti, musíme řéci, jakož řeč Kristova okazuje, že sú nebyli vděčni, krom
|
|---|
| [37] |
jednoho, kterýžto jakž uhlídal, že očištěn jest, navrátil se, s velikým hlasem velebě
|
|---|
| [38] |
Boha, a padl na tvář před nohy jeho, dieky činil (tento padl a oni nechtí se kla-
|
|---|
| [39] |
něti); a ten byl Samaritán. I odpovídaje Ježíš, řekl jest: „Však deset očištěno jest,
|
|---|
