| [1] |
|
|---|
| [2] |
bodu uchází, tak on také, aby svobodu měl, v postě i v pátek svatý mlíčný i maso
|
|---|
| [3] |
jisti, potom se i voženiti, od nás odšel. Pravil mi bratr Jan Vyskerský, že Václav
|
|---|
| [4] |
kmotr tvuoj vedl lid a util v postě aneb v pátek svatý maso jísti, a sám nejedl,
|
|---|
| [5] |
neb svědomí odpíralo tomu, až jiní mluvili jemu: „Poněvadž nás tomu učíš, chcem,
|
|---|
| [6] |
aby je jedl také s námi aneb před námi“. A on přinucen sa, i jedl. Hle, svědomí
|
|---|
| [7] |
odpíralo, a on proti svědomí svému učil; potom z přinucenie i učinil, že jedl
|
|---|
| [8] |
v pátek aneb v postě maso. Třeba-liž většicho hříchu, než proti svému svědomí
|
|---|
| [9] |
činiti? Ó kdyby, nesoudiec jinÿch, nahlédli v se, snad by a bez pochyby našli se
|
|---|
| [10] |
hříšnější býti nežli ty, které viní aneb za hříšné mají. Pro hříchy od jiných odstu-
|
|---|
| [11] |
pují, a sami od hříchuov čisti nejsú. Veliké oslepeni: mrvu vidi v oku cizím a ve
|
|---|
| [12] |
svým břevna nevidí! Nejsou-li to praví zákonníci, jenž, jako píše svatý Matúš 23.,
|
|---|
| [13] |
komáry cedí, velbloudy požírají.
|
|---|
| [14] |
A kdes pověděl, že v tom zboru, když zpívali, mluvili, a to jméno svaté
|
|---|
| [15] |
Ježíš jmenovali, že poctivosti a poklony žádné nečinili, a žes o to mluvil s Vaňkem,
|
|---|
| [16] |
proč se neklanějí tomu jménu, poněvadž svatý Pavel praví k Filipenským v kap. 2.,
|
|---|
| [17] |
aby ve jméno Ježíše každé koleno klekalo, nebeských, zemských i pekelních: dalť
|
|---|
| [18] |
odpověď, že vnitř a tak v srdci toliko má býti poklona, a ne jako sme se tam kla-
|
|---|
| [19] |
něli! Pohlediž, milý Václave, mudráka toho kmotra tvého, též Václava, že zjevně
|
|---|
| [20] |
i s jinými jest proti zákonu božiemu. Však svatý Pavel nejmenuje srdce, než koleno,
|
|---|
| [21] |
řka, aby ve jmeno Ježíše každé koleno klekalo; a k Římanuom 14. dí: Psánoť jest:
|
|---|
| [22] |
„Živ sem já, praví pán, že přede mnú bude klekati každé koleno“. Protož, poněvadž
|
|---|
| [23] |
upírají poklony zevnitřní, neb skutečné, položím ještě krátce toto proti nim: Jedno,
|
|---|
| [24] |
že má poklona býti skutečná neb tělesná aneb zevnitřní. Druhé, že, ktož nečiní po-
|
|---|
| [25] |
klony zevnitř, aniž jí činí vnitř, a tak ktož se skutečně aneb tělesně neklaní, takéž
|
|---|
| [26] |
|
|---|
| [27] |
Najprv poklona zevnitřní býti má, a to nám vyznamenává to slovo poklona.
|
|---|
| [28] |
Neb poklona, jako by řekl poklonění kolena, a toť jest, což dí apoštol, ve jmeno
|
|---|
| [29] |
Ježíše aby každé koleno klekalo aneb klanělo se. Proč schvaluje se ve čtení svatého
|
|---|
| [30] |
Matúše v kap. 2. poklona zevnitřní oněch tří králuov, že padše na zemi, klaněli sú
|
|---|
| [31] |
se ještě dítěti maličkému, Kristu Pánu? Jediné proto, že ji oblibuje nebeský Pán
|
|---|
| [32] |
a chce tomu, jakož Ezaiáš prorok napsal v kap. 14. A svatý Pavel připomíná, jakož
|
|---|
| [33] |
sem svrchu napsal. Praví Pán: Přede mnů bude klekati každé koleno. A protož dí
|
|---|
| [34] |
svatý prorok v žalmu 28.: Klanějte se Pánu v síni jeho; a v žalmu 65.: Všecka
|
|---|
| [35] |
země klaněj se tobě, píseň zpívaj jménu tvému. A aby rozuměli, že zevnitř aneb
|
|---|
| [36] |
tělesně, svatý Jan v zjevení v kap. 22. dí: Padl sem, abych se klaněl před nohama
|
|---|
| [37] |
anděla toho, který mi tyto věci okazoval; i řekl jest mi: „Hleď, aby toho nečinil,
|
|---|
| [38] |
neb sem spolusluZebník tvuoj; Bohu se klaněj“; totiž: před Bohem padaj, Bohu
|
|---|
| [39] |
se tak klaněj, ale ne mně, neb sem já též služebník boží jako i ty. Opět svatý
|
|---|
