2 roku 1529. 365
bodu uchází, tak on také, aby svobodu měl, v postě i v pátek svatý mlíčný i maso
jisti, potom se i voženiti, od nás odšel. Pravil mi bratr Jan Vyskerský, že Václav
kmotr tvuoj vedl lid a util v postě aneb v pátek svatý maso jísti, a sám nejedl,
neb svědomí odpíralo tomu, až jiní mluvili jemu: „Poněvadž nás tomu učíš, chcem,
aby je jedl také s námi aneb před námi“. A on přinucen sa, i jedl. Hle, svědomí
odpíralo, a on proti svědomí svému učil; potom z přinucenie i učinil, že jedl
v pátek aneb v postě maso. Třeba-liž většicho hříchu, než proti svému svědomí
činiti? Ó kdyby, nesoudiec jinÿch, nahlédli v se, snad by a bez pochyby našli se
hříšnější býti nežli ty, které viní aneb za hříšné mají. Pro hříchy od jiných odstu-
pují, a sami od hříchuov čisti nejsú. Veliké oslepeni: mrvu vidi v oku cizím a ve
svým břevna nevidí! Nejsou-li to praví zákonníci, jenž, jako píše svatý Matúš 23.,
komáry cedí, velbloudy požírají.
A kdes pověděl, že v tom zboru, když zpívali, mluvili, a to jméno svaté
Ježíš jmenovali, že poctivosti a poklony žádné nečinili, a žes o to mluvil s Vaňkem,
proč se neklanějí tomu jménu, poněvadž svatý Pavel praví k Filipenským v kap. 2.,
aby ve jméno Ježíše každé koleno klekalo, nebeských, zemských i pekelních: dalť
odpověď, že vnitř a tak v srdci toliko má býti poklona, a ne jako sme se tam kla-
něli! Pohlediž, milý Václave, mudráka toho kmotra tvého, též Václava, že zjevně
i s jinými jest proti zákonu božiemu. Však svatý Pavel nejmenuje srdce, než koleno,
řka, aby ve jmeno Ježíše každé koleno klekalo; a k Římanuom 14. dí: Psánoť jest:
„Živ sem já, praví pán, že přede mnú bude klekati každé koleno“. Protož, poněvadž
upírají poklony zevnitřní, neb skutečné, položím ještě krátce toto proti nim: Jedno,
že má poklona býti skutečná neb tělesná aneb zevnitřní. Druhé, že, ktož nečiní po-
klony zevnitř, aniž jí činí vnitř, a tak ktož se skutečně aneb tělesně neklaní, takéž
duchovně se neklaní.
Najprv poklona zevnitřní býti má, a to nám vyznamenává to slovo poklona.
Neb poklona, jako by řekl poklonění kolena, a toť jest, což dí apoštol, ve jmeno
Ježíše aby každé koleno klekalo aneb klanělo se. Proč schvaluje se ve čtení svatého
Matúše v kap. 2. poklona zevnitřní oněch tří králuov, že padše na zemi, klaněli sú
se ještě dítěti maličkému, Kristu Pánu? Jediné proto, že ji oblibuje nebeský Pán
a chce tomu, jakož Ezaiáš prorok napsal v kap. 14. A svatý Pavel připomíná, jakož
sem svrchu napsal. Praví Pán: Přede mnů bude klekati každé koleno. A protož dí
svatý prorok v žalmu 28.: Klanějte se Pánu v síni jeho; a v žalmu 65.: Všecka
země klaněj se tobě, píseň zpívaj jménu tvému. A aby rozuměli, že zevnitř aneb
tělesně, svatý Jan v zjevení v kap. 22. dí: Padl sem, abych se klaněl před nohama
anděla toho, který mi tyto věci okazoval; i řekl jest mi: „Hleď, aby toho nečinil,
neb sem spolusluZebník tvuoj; Bohu se klaněj“; totiž: před Bohem padaj, Bohu
se tak klaněj, ale ne mně, neb sem já též služebník boží jako i ty. Opět svatý
