| [1] |
|
|---|
| [2] |
A ač mnozí z našich dávají na sobě pohoršení, a někteří tudy od viery a od
|
|---|
| [3] |
nás odstupují: ale ten kněz ne proto, že by se zhoršil, odstúpil. Neb kněz má býti
|
|---|
| [4] |
dokonalejší nad jiné a nemá se horšiti na ničemž; ale vidí-li co zlého do spolukněze
|
|---|
| [5] |
svého i do jiného člověka, bez horšení má potrestati, přijmi neb nepřijmi; jako
|
|---|
| [6] |
apoštolé nehoršíce se jeden na druhým, trestali se i jiného každého člověka. Já toto
|
|---|
| [7] |
pravím o tom knězi, že se dal mezi sektáře: učinil to neb z pouhé zlosti, aneb že
|
|---|
| [8] |
snad jest z vyobcovaných aneb zmazaný na své pověsti, i tam chce očištěn býti.
|
|---|
| [9] |
A toto přidávám, že sektářuom přijíti našeho kněze tolikéž jest, jako nám mnicha
|
|---|
| [10] |
neb bosáka. Mnich neb bosák z kláštera nepuojde, leč pro svobodu, aneb že něco
|
|---|
| [11] |
spáchal; a ještě nevím o žádným, a znám jich několik, aby se zachoval, jako na
|
|---|
| [12] |
kněze by náleželo, po domiech aby se netúlal, ale aby se učil, staršiemu svému
|
|---|
| [13] |
poddán byl, než hned se zpěčí. A když jediné umí vyčísti česky kázání, hned
|
|---|
| [14] |
farářem chce býti, a sedláci hned o něj stanou a ješto druhému nebudou nic roz-
|
|---|
| [15] |
uměti; jakož sem toho svědom, že ještě i kázati budou ho učiti, co špačka mluviti.
|
|---|
| [16] |
A skrze ty mnichy v této zemi České všecko toto zlé vzniklo. Sám se nenauče, chce
|
|---|
| [17] |
jiné učiti, a co ještě viec: nebude uměti mluviti, a hned kazatelem bude, ani lidé
|
|---|
| [18] |
jemu ani sám sobě rozuměti bude. Protož z toho starší naši, a ktož je přijímají,
|
|---|
| [19] |
počet musejí vydati. A jakož k nám od Rimanuov z klästeruov nic trefného nepři-
|
|---|
| [20] |
chází, tak od nás k sektářuom žádný bratr věrný a zachovalý nepuojde. Než což
|
|---|
| [21] |
u nás v vážnosti není, to již mezi ně jde, a tak, co my vyvržem, to oni přijmou;
|
|---|
| [22] |
a již pak haněním, mazáním jiných bude chtíti býti dobraj, počestnaj, ješto zákon
|
|---|
| [23] |
boží tak neukazuje. Ale oni přestupovánie zákona božieho i jiných hříchuov u sebe
|
|---|
| [24] |
nevidí, než u jiných najmenší věc uhlídají. A ten kněz, i Václav i pan biskup JMt,
|
|---|
| [25] |
na mnohého kněze svým hrdlem jednoho hříchu smrtedlného nedokázal by.
|
|---|
| [26] |
Avšak z hříchuov se nevymlúváme, neb všickni jsme zhřešili; jakož svatý
|
|---|
| [27] |
Pavel Římanuom v kap. 3. mluví; a všickni potřebujeme slávy boží, aniž muož kto
|
|---|
| [28] |
řieci, v knihách přísloví 20. napsáno: „Čisté jest mé srdce, čist sem já od hříchu“,
|
|---|
| [29] |
poněvadž Izaiáš die v kap. 64., že spravedlnosti naše sou jako rúcho nečisté ženy.
|
|---|
| [30] |
Nechajž oni s svými spravedlnostmi se chlubí, jenž od nás jako od hříšných rovně
|
|---|
| [31] |
co zákonníci odtrhli se; ale my hříšní utecme se k nebeskému Pánu, kterýžto mocen
|
|---|
| [32] |
jest nás od hříchuov očistiti, a tak z hříšných učiniti svaté a sebe hodnee, byť nám
|
|---|
| [33] |
pak toho ti zákonníci nepfáli. Nebť nebeský Pán proto ráčil přijíti na svět, s hříš-
|
|---|
| [34] |
nými obcovati, hříšným se v ruce dáti, aby hříšníci neliknovali se pro své hříchy
|
|---|
| [35] |
k němu pfistüpiti. Neb kdyby nebeský Pán, tak jako tito sektáři a Pikharté, od
|
|---|
| [36] |
hříšných se oddělil, kto z hříšných směl by k němu přistúpiti? Ale Zet jest z své
|
|---|
| [37] |
lásky veliké k hříšným ráčil se nakloniti; nébrž když zákonníci utrhali mu pro ně,
|
|---|
| [38] |
ráčil je zaskočiti ve čtení svatého Math. 9., Marka 2., Lukáše 5., řka: „Nepo-
|
|---|
| [39] |
třebují zdraví lékaře, ale ti, kteří se zle mají“. My zle se máme, dokudž sme v tomto
|
|---|
| [40] |
46*
|
|---|
