Facsimile Lines

821

Page

[1]	z roku 1528. 359
[2]	na artikule a tvé psaní na tu odpověď těch artikuluov; neb si mi lepšieho naučení
[3]	nedal, než toliko haníš a potupuješ, chtě tím vyhráti, ješto já za tvé hanění netbám
[4]	aniž mu postúpím. Odpovédél-li sem zle na ty artikule, potupě muoj smysl, měl si
[5]	mě opraviti spuosobem tímto: Neuhodl si ani uměl odpověděti na žádný artikul;
[6]	však na tomto záleží pravé křesťanstvo, toto jest pravá viera k spasení, tito sú hří-
[7]	chové najvětší, tato sú přikázání křesťanuom vydána. O šestým položils, že pro samo
[8]	přijímání, abychom mohli přijímati tělo boží a krev boží, pod vidomými spuosobami
[9]	ustanoveno jest. Tomu zase odpieráš vystavuje a pozdvíhaje na mši; poněvadž
[10]	k tomu není ustanoveno, pročež to činíš? A dovodíš písmem svatým můúdře: „Hoc
[11]	facite in mei commemorationem.“ Však posvěcuje, vystavuje sacramentum, eleva-
[12]	tionem délaje, in eius commemorationem facio, aniž mohu sine visu conficere sacra-
[13]	mentum nec manducare, bibere; vZdy musím prvé pohledéti, a z toho ponížení
[14]	a skroušení srdce vezmu, jak se muoj Pán a Buoh velice ponížil. Opět v posledním
[15]	též měl si napsati: Neuhodls, toto sú pokrmové postní. A kdyby nad mů odpověď
[16]	napsal lépe a pravěji, musel bych pravdě místo dáti a bez mušení dal bych. Než
[17]	kde nic tu nic, a chceš práv býti.
[18]	Jakož mi píšeš, že mním, dokudž na mne nic nepřijde, že sem doktorem
[19]	dospělým: již si mi, věř mi, dršťky spařil; sám se tepa a porážeje, mníš, žes mě
[20]	porazil, a tak padši téměř od své rány, mníš, žes zvítězil. Však tobě říkají Kar-
[21]	níček, a já kar s boží pomocí nebojím se za nic, neb sú snadné k překocení, jak
[22]	jediné s nimi vjede na malý vršek, hned překotí se. I aby překaclivý nebyl, zjednajž
[23]	sobě ještě dvě kole, a tak budeš celý vuoz, totiž celý křesťan. Dvě kola sou, jichž
[24]	potřebuješ: pravá viera a zdravý rozuom písma svatého. A že lečíms chci zvítě-
[25]	ziti, jediné abych nemlčel: ne lečíms, ale pravdou. Vždy si mi lepšího naučení
[26]	nedal, než haníš jedno. Věz také, žeť od tebe viec psaní nepřijmu, leč nás o psaní
[27]	těch artikuluov někdo rozhodne, a na ty artikule lepší naučení dáš. Haněním, potu-
[28]	pováním vyhráti nemuoZze&. A die&-[lli že já tě haním, tupím: nehaním, ale bráním se
[29]	tvému hanění, a jak píšeš, tak se musím hájiti, a zvláště když mám pravdu v rukou,
[30]	jiež sobě s pomocí boží vydřiti nedám a tobě poznati ji držeti přálť bych. Vale.
[31]	Na konci poznamenáno : Tohoto listu přijíti nechtěl.
[32]	8.
[33]	Kněz Šimon v Habru napomíná Václava Knapa, souseda ve Vilémově, aby v staré víře kře-
[34]	Sfanské povZdy setrval, k Luteránüm ani Pikhartüm se nenachyloval, zvláště pak jej vystříhá
[35]	před moravskou sektou bratří Habrovanskych, jichZ učení vyvracuje.
[36]	Roku 1529.
[37]	Kněz Šimon z Habru Václavovi příjmí Knapovi, sousedu v Vilémově, bratru
[38]	v pánu Kristu milému, modlitbu svü vzkazuje oc. Václave, bratře milý! Kdež si

Text view • Facsimile