z roku 1528. 359
na artikule a tvé psaní na tu odpověď těch artikuluov; neb si mi lepšieho naučení
nedal, než toliko haníš a potupuješ, chtě tím vyhráti, ješto já za tvé hanění netbám
aniž mu postúpím. Odpovédél-li sem zle na ty artikule, potupě muoj smysl, měl si
mě opraviti spuosobem tímto: Neuhodl si ani uměl odpověděti na žádný artikul;
však na tomto záleží pravé křesťanstvo, toto jest pravá viera k spasení, tito sú hří-
chové najvětší, tato sú přikázání křesťanuom vydána. O šestým položils, že pro samo
přijímání, abychom mohli přijímati tělo boží a krev boží, pod vidomými spuosobami
ustanoveno jest. Tomu zase odpieráš vystavuje a pozdvíhaje na mši; poněvadž
k tomu není ustanoveno, pročež to činíš? A dovodíš písmem svatým můúdře: „Hoc
facite in mei commemorationem.“ Však posvěcuje, vystavuje sacramentum, eleva-
tionem délaje, in eius commemorationem facio, aniž mohu sine visu conficere sacra-
mentum nec manducare, bibere; vZdy musím prvé pohledéti, a z toho ponížení
a skroušení srdce vezmu, jak se muoj Pán a Buoh velice ponížil. Opět v posledním
též měl si napsati: Neuhodls, toto sú pokrmové postní. A kdyby nad mů odpověď
napsal lépe a pravěji, musel bych pravdě místo dáti a bez mušení dal bych. Než
kde nic tu nic, a chceš práv býti.
Jakož mi píšeš, že mním, dokudž na mne nic nepřijde, že sem doktorem
dospělým: již si mi, věř mi, dršťky spařil; sám se tepa a porážeje, mníš, žes mě
porazil, a tak padši téměř od své rány, mníš, žes zvítězil. Však tobě říkají Kar-
níček, a já kar s boží pomocí nebojím se za nic, neb sú snadné k překocení, jak
jediné s nimi vjede na malý vršek, hned překotí se. I aby překaclivý nebyl, zjednajž
sobě ještě dvě kole, a tak budeš celý vuoz, totiž celý křesťan. Dvě kola sou, jichž
potřebuješ: pravá viera a zdravý rozuom písma svatého. A že lečíms chci zvítě-
ziti, jediné abych nemlčel: ne lečíms, ale pravdou. Vždy si mi lepšího naučení
nedal, než haníš jedno. Věz také, žeť od tebe viec psaní nepřijmu, leč nás o psaní
těch artikuluov někdo rozhodne, a na ty artikule lepší naučení dáš. Haněním, potu-
pováním vyhráti nemuoZze&. A die&-[lli že já tě haním, tupím: nehaním, ale bráním se
tvému hanění, a jak píšeš, tak se musím hájiti, a zvláště když mám pravdu v rukou,
jiež sobě s pomocí boží vydřiti nedám a tobě poznati ji držeti přálť bych. Vale.
Na konci poznamenáno : Tohoto listu přijíti nechtěl.
8.
Kněz Šimon v Habru napomíná Václava Knapa, souseda ve Vilémově, aby v staré víře kře-
Sfanské povZdy setrval, k Luteránüm ani Pikhartüm se nenachyloval, zvláště pak jej vystříhá
před moravskou sektou bratří Habrovanskych, jichZ učení vyvracuje.
Roku 1529.
Kněz Šimon z Habru Václavovi příjmí Knapovi, sousedu v Vilémově, bratru
v pánu Kristu milému, modlitbu svü vzkazuje oc. Václave, bratře milý! Kdež si
