Facsimile Lines

821

Page

[1]	2 rokw 1528. 355
[2]	pomoci tobě, jenž v skrovných zavierají slovích přeužitečné věci. A toto věz, že
[3]	takových psaní hanlivých a podněcujících viece nechci přijíti od tebe. Někomu rov-
[4]	nému sobě piš! Jako prvé chci i nyní pokoji s tebú, když neptáš se, jak by ná-
[5]	leželo; na mne takoví hadrunci neslušejí na starého. A také proto chci v pokoji
[6]	býti, abych nebyl hříšen tebú, jsa povolující proti starším, povstáváním; neb mladší
[7]	jinak má podle písma svatého k starším zachovati se. Přálí bych zdravého učení
[8]	i umění nade všecko. Vale! Ex Broda Al.
[9]	7.
[10]	Kněz Šimon odbývá ostrými slovy náboženské vývody kněze Jana, zatracuje M. Luthera
[11]	i připomíná onomu, jakby se měl chovati.
[12]	Beg data (1528?)
[13]	Knězi Janovi, faráři Brodu Německého, kněz Šimon, farář Habrský, poznání
[14]	zdravého a pravého rozumu písma svatého a viery křesťanské upřímě (ač snad tomu
[15]	neuvěříš, ale Pán nebeský srdce znd) рЁ& by. Na psaní tvé ještě něco odpověděti,
[16]	ač proti vuoli jest tvé, chci. Najprv kdež mě z mého psaní seznávati ošemetným
[17]	býti pravieš, a že když sem k tobě takový, že i k jiným takový býti musím, že
[18]	lahodně a svrchotvářně mluvím a pod tím jedu chovám, a žes mě poznal: zlé po-
[19]	znání máš. Cos chtěl, abych tvé psaní falešné tvrdil? Jáť sem tobě, jaks ty mi psal,
[20]	tak na tvé psaní odepsati musel. Ač se chlubíš, žes mi dospěle na každé odpověděl,
[21]	toho čta sám nenajdeš, a to bych dal na rozeznéni jinych. Dokazování křesťanstva
[22]	znamenaj sám při sobě, což na mne cpáš, řka: Tak-li jest křesťanstva dokazovati:
[23]	„Estote simplices ut columbae“, a „labia eius ne loguantur dolum“, na potkání po-
[24]	zdraviti a jiné v mysli jmiti, lahodné a svrchotvéiné mluviti a jako medem oslad-
[25]	titi a vnitf jedu chovati? Pozdravení za pozdraveni sem položil. Nic divného, že to
[26]	cpás na mne. Napsalf sem prvé: ,Omnis secundum se ipsum alterum existimat".
[27]	Sám jiné máš v ústech a jiné v mysli, v ústech med, v mysli jed; s knězem To-
[28]	mášem pěkně mluvieš, a co v mysli máš, to vyšlo na jevo, že jest jiné. Pamatuoj,
[29]	cos mi psal v prostředním psaní, že pán ptal se kněze Tomáše, jest-li hřích v postě
[30]	s máslem jísti, a že by on odpověděl: není; a k tomu že se jest seznal před tebú
[31]	i před jinými. A kněz Tomáš, kdy sem jemu to mluvil v klášteře Vilímovským, po-
[32]	věděl, že toho není, a Karníček v svú hlavu klamá. To-liž sluší na tč, na starého?
[33]	Ale dieš, (jakož mi píšeš, abych svému rovnému psal), sobě rovného tresci! Toť česť
[34]	starosti tvé, takovúů věc smysliti sobě! Ó kéžs pomněl na to písmo svaté: „Os
[35]	mendax occidit animam“, a že däbel jest otec lži, aby jeho synem nebyl. Kdybych
[36]	já takovú lež sobě smyslil, tu by mě nohama zhuoru obrátil. Vobis forsitan medico-
[37]	rum licentia datur.
[38]	45*

Text view • Facsimile