| [1] |
344 A. XXIX. Dopisy o rozdílech ve víře
|
|---|
| [2] |
bylo modl neb bohuov? Jako sv. Pavel Phil. 3. dí: „Guorum Deus venter est“,
|
|---|
| [3] |
břichuom svým slouží a zřízení dobré církve, svaté matky své, na památku postu
|
|---|
| [4] |
Kristova i jeho umučení nevinného pro svá břicha ruší.
|
|---|
| [5] |
Již pak buď kto koli, i kněz Tomáš; ale já o něm toho nesmyslím ani při-
|
|---|
| [6] |
jímám, neb se v řeči nesrovnáváte. On pravil mi, že maje na pomoc pana Salavu,
|
|---|
| [7] |
pana puorghrabí, muže rozumné, jenž snad viece sobě vážili ten čas svatý, než ty,
|
|---|
| [8] |
kněz sa, pána s jeho dvořany odved, že viece nejedli mastného. Poněvadž pán tak
|
|---|
| [9] |
brzo dobrému zřízení povolil a faráře svého uposlechl, pomahajž mu pán Buoh
|
|---|
| [10] |
i v jiným. Ó kdybychom my kněží kněžsky živi byli, v dobrym pořádku stáli, však
|
|---|
| [11] |
by i páni v dobrým byli nás poslušni! Než vidúce nás, a my, jak chcem, tak děláme,
|
|---|
| [12] |
an z nás každý biskupem, papežem, děkanem, an se nám ono líbí, ono nelíbí, tak
|
|---|
| [13] |
také ze všech svých řáduov panských vystupují. Není potřebí na Římské biskupy
|
|---|
| [14] |
okazovati, že sú rozptýleli církev, že sou zvlčeli; všeho doma dosti máme. Opět
|
|---|
| [15] |
o tvých parochiáních že by někto smyslil lež, by v postě pekli koláče s máslem:
|
|---|
| [16] |
proč mi převracíš písmo mé? Však sem já tak nenapsal, by koláče pekli, ale že
|
|---|
| [17] |
kolací sobě dělají, neb štiku podpustili sobě máslem. Při tom byl nějaký Habrský,
|
|---|
| [18] |
jemuž se u nás diví, že jest jedl, a od nds Rych. A pravíš, moji, (nevím kteří),
|
|---|
| [19] |
když sou tak moudří, aby pověděli, kteří sou pokrmové postní. Uštipuješ rovně jako
|
|---|
| [20] |
ivuoj velebnf doktor Luther. Znamenaj sám svá müdrost aneb rozuom svého psaní:
|
|---|
| [21] |
napřed, abych s žádným neradě se, sám na tvé psaní dal odpověď, napomínáš mě,
|
|---|
| [22] |
a teď pak pravíš, aby moji odpověděli, ježto já o nich nevím, jakž to jednostajně
|
|---|
| [23] |
v jednom listu nepíšeš aneb nesmyslíš. Ale nic divného, neb se tomu naučíš od svého
|
|---|
| [24] |
doktora. Kolikrát on již sobě sám klamařuov nadal! Věz, žeť nížeji na to odpovím.
|
|---|
| [25] |
O neděli svaté dotýkáš, pravě, že bylo k večeru, kdys jel na Vlašim, a žes
|
|---|
| [26] |
téměř celú noc jell Ba mnohý aby měl tolikéž vzíti, šel by pěšky několik nocí.
|
|---|
| [27] |
Jitro a večer jest den jeden. Ale co ty tak čistě pána Boha zděláš, ráno v neděli
|
|---|
| [28] |
svatü nejezdč než k večeru, ješto snad té pán Buoh tak k večeru nešetří. Pri tom
|
|---|
| [29] |
pravíš, kto viec zhřeší, ty-li, že si jel v nedčli tam, či my jdouc na posvícení pro
|
|---|
| [30] |
jídlo, a že tudy příčinů naší k vopilstvi, k hrdm oc sejdd se. Moudrý hloupě ne-
|
|---|
| [31] |
propoví. Jáť na posvícení pro jídlo nejdu; zdaž doma nemám co jísti? Již bych
|
|---|
| [32] |
mûdrost okézal, a své také k tomu přidržím, aby v neděli svatü na posvícení pro
|
|---|
| [33] |
jídlo nechodili, leč pro slovo boží, kdyby doma neměli, a já některém i neposluhoval,
|
|---|
| [34] |
kteří ne ke mši svaté, ale do krčem šli. Tu máš ode mne odpověď! K jiným víš-[1]i
|
|---|
| [35] |
co, mluov, à odpovédít také. My pro jídlo, a ty pro peníze, aby vzal, jakož praví,
|
|---|
| [36] |
na padesáte kop. Dobrý řemeslo! Však ta již leta sou, že řemeslník nemuož se jedním
|
|---|
| [37] |
řemeslem uživiti, ale onoho i onoho hledí. Nu již s pomocí boží, maje vieru silnú
|
|---|
| [38] |
a naději k němu, že mi pomuož, aby mudráci poznali, že také pán Buoh s prostnými
|
|---|
| [39] |
a neumělými rozmlúvání své má, a Ze jich neopusti, zvlášť když v jeho při pracují.
|
|---|
