344 A. XXIX. Dopisy o rozdílech ve víře
bylo modl neb bohuov? Jako sv. Pavel Phil. 3. dí: „Guorum Deus venter est“,
břichuom svým slouží a zřízení dobré církve, svaté matky své, na památku postu
Kristova i jeho umučení nevinného pro svá břicha ruší.
Již pak buď kto koli, i kněz Tomáš; ale já o něm toho nesmyslím ani při-
jímám, neb se v řeči nesrovnáváte. On pravil mi, že maje na pomoc pana Salavu,
pana puorghrabí, muže rozumné, jenž snad viece sobě vážili ten čas svatý, než ty,
kněz sa, pána s jeho dvořany odved, že viece nejedli mastného. Poněvadž pán tak
brzo dobrému zřízení povolil a faráře svého uposlechl, pomahajž mu pán Buoh
i v jiným. Ó kdybychom my kněží kněžsky živi byli, v dobrym pořádku stáli, však
by i páni v dobrým byli nás poslušni! Než vidúce nás, a my, jak chcem, tak děláme,
an z nás každý biskupem, papežem, děkanem, an se nám ono líbí, ono nelíbí, tak
také ze všech svých řáduov panských vystupují. Není potřebí na Římské biskupy
okazovati, že sú rozptýleli církev, že sou zvlčeli; všeho doma dosti máme. Opět
o tvých parochiáních že by někto smyslil lež, by v postě pekli koláče s máslem:
proč mi převracíš písmo mé? Však sem já tak nenapsal, by koláče pekli, ale že
kolací sobě dělají, neb štiku podpustili sobě máslem. Při tom byl nějaký Habrský,
jemuž se u nás diví, že jest jedl, a od nds Rych. A pravíš, moji, (nevím kteří),
když sou tak moudří, aby pověděli, kteří sou pokrmové postní. Uštipuješ rovně jako
ivuoj velebnf doktor Luther. Znamenaj sám svá müdrost aneb rozuom svého psaní:
napřed, abych s žádným neradě se, sám na tvé psaní dal odpověď, napomínáš mě,
a teď pak pravíš, aby moji odpověděli, ježto já o nich nevím, jakž to jednostajně
v jednom listu nepíšeš aneb nesmyslíš. Ale nic divného, neb se tomu naučíš od svého
doktora. Kolikrát on již sobě sám klamařuov nadal! Věz, žeť nížeji na to odpovím.
O neděli svaté dotýkáš, pravě, že bylo k večeru, kdys jel na Vlašim, a žes
téměř celú noc jell Ba mnohý aby měl tolikéž vzíti, šel by pěšky několik nocí.
Jitro a večer jest den jeden. Ale co ty tak čistě pána Boha zděláš, ráno v neděli
svatü nejezdč než k večeru, ješto snad té pán Buoh tak k večeru nešetří. Pri tom
pravíš, kto viec zhřeší, ty-li, že si jel v nedčli tam, či my jdouc na posvícení pro
jídlo, a že tudy příčinů naší k vopilstvi, k hrdm oc sejdd se. Moudrý hloupě ne-
propoví. Jáť na posvícení pro jídlo nejdu; zdaž doma nemám co jísti? Již bych
mûdrost okézal, a své také k tomu přidržím, aby v neděli svatü na posvícení pro
jídlo nechodili, leč pro slovo boží, kdyby doma neměli, a já některém i neposluhoval,
kteří ne ke mši svaté, ale do krčem šli. Tu máš ode mne odpověď! K jiným víš-[1]i
co, mluov, à odpovédít také. My pro jídlo, a ty pro peníze, aby vzal, jakož praví,
na padesáte kop. Dobrý řemeslo! Však ta již leta sou, že řemeslník nemuož se jedním
řemeslem uživiti, ale onoho i onoho hledí. Nu již s pomocí boží, maje vieru silnú
a naději k němu, že mi pomuož, aby mudráci poznali, že také pán Buoh s prostnými
a neumělými rozmlúvání své má, a Ze jich neopusti, zvlášť když v jeho při pracují.
