| [1] |
340 A. XXIX. Dopisy o rozdílech ve víře
|
|---|
| [2] |
se pánu Bohu bez pokušení, nevím, komu týž sermon přijde; neb již mladí, ač nás
|
|---|
| [3] |
vy stafí potupujete, viece káZí bez sexternuov a prospievají než někteří staří. Ale
|
|---|
| [4] |
muoj knóże Jene, smyslíi-[li o mné, Ze umím Pater noster oc, Ave Maria oc: opót
|
|---|
| [5] |
zpomeń na Pána spasitele, kterak spisy lidské ráčil čísti, jakož svatý Lukáš 4. cap.
|
|---|
| [6] |
píše, že in synagoga, když mu byla podána kniha (jsa sám kniha živá), ráčil ji vzíti
|
|---|
| [7] |
a čísti proroctví Izaiaše proroka. A zdaž sám se v špurtách [sic] rozličných nepře-
|
|---|
| [8] |
bíráš? A ty již nemaje dosti na Jeronymi edicí, ani na doktořích svatých, ani na
|
|---|
| [9] |
svých věrných předcích, Čechuov, jiných edicí zákona božieho hledáš, pilen si
|
|---|
| [10] |
Němcuov, Židuov, Řekuov, anebo spisuov jich, a jim věříš, a doktoruom svatým,
|
|---|
| [11] |
jakož píšeš, věřiti nechceš, chytaje se onoho i onoho jazyku. Hlediž, aby pak o při-
|
|---|
| [12] |
rozenaj nepřišel, jakož se trefuje některým Němcuom: dadí se učit sem česky, potom
|
|---|
| [13] |
pak ani německy ani česky neumějí, než mezi lidmi co špačkové sú.
|
|---|
| [14] |
O písmě a o čtení svatém lidmi hodnými sepsaném tuto řeč já sexterník
|
|---|
| [15] |
takto zavírám: poněvadž svatý Pavel ad Timoth. 4. píše řka: „Attende lectioni et
|
|---|
| [16] |
doctrinae“, bych měl doktora svrchovaného, ducha svatého, a bych tím jist byl, do-
|
|---|
| [17] |
ktory svatými (jako ty a Luther) i jinými věrnými mužmi, jenž sou skončili v ctnost-
|
|---|
| [18] |
ných životech, pohrdati bych nechtěl, poněvadž ne všeho jednomu dává. Eph. 4.
|
|---|
| [19] |
apostolus praví: „Unicuigue nostrum data est gratia secundum mensuram donationis
|
|---|
| [20] |
Christi“, Rom. 12: ,Habentes donationes secundum gratiam, quae data est nobis,
|
|---|
| [21] |
differentes“, item I. Corinth. 12: ,Haec autem omnia operatur unus atque idem
|
|---|
| [22] |
spiritus, dividens singulis, prout vult^. A Ze sejde-li z toho étení napsaného v sobě
|
|---|
| [23] |
duchem božím na sexterník, na sepsání lidské, v nájemníka, nébrž u vlka obrátí se
|
|---|
| [24] |
pastýř, a co tudy přišlo na římské biskupy, i na jiné, ktož se toho, co svrchu do-
|
|---|
| [25] |
tčeno jest, strhli, že říkali in synodis et decretis: mandamus oc, ne jako apostolus
|
|---|
| [26] |
„Ego enim accepi a Domino, guod et tradidi vobis“, a opět: „Domini sunt praecepta,
|
|---|
| [27] |
guae scribo vobis“, a že leckohos vzali za učitele e juristis ac philosophis: a proč
|
|---|
| [28] |
ty pak Luthera, Melanktona sc za učitele béřeš a nad doktory svaté vychvaluješ,
|
|---|
| [29] |
že mnoho v malých slovích muož se doptati? Tak jest. Ale bluduov, hanění, rúhání
|
|---|
| [30] |
a co tělu libo, ješto o mnohým sme neslýchali. A jestliže teprv na Lutherovi do-
|
|---|
| [31] |
ptáváme se dobrého, cesty k spasení: vám starém (sic) nebude dobře, neb cesta do
|
|---|
| [32] |
nebe, jakož zákon boží ukazuje, velmi nehladká jest, urážčivá v nohy a dlúhá; na
|
|---|
| [33] |
voze, na koni nelze. I jakž vy již staří, sešlí na nohy, budete moci jí vystačiti,
|
|---|
| [34] |
strach, abyšte i s svým doktorem brány nezmeškali ! Ó co to mluvieš, schvaluje toho
|
|---|
| [35] |
Luthera, ježto toho hoden není. Jáť sem se již dávno z zákona božieho a od starších
|
|---|
| [36] |
svých v malých slovích mnoho doptal, ješto mi již viec není třeba na Lutherovi ani
|
|---|
| [37] |
na Melanktonovi ptáti se, přestávám na tom, bych jedné to vyplnil, totiž „Diliges
|
|---|
| [38] |
Deum tuum ex toto corde oc et proximum tuum sicut te ipsum“, ješto na tom
|
|---|
| [39] |
vešken zákon záleží. A radu máme svatého Pavla Rom. 11: ,Noli altum sapere, sed
|
|---|
