340 A. XXIX. Dopisy o rozdílech ve víře
se pánu Bohu bez pokušení, nevím, komu týž sermon přijde; neb již mladí, ač nás
vy stafí potupujete, viece káZí bez sexternuov a prospievají než někteří staří. Ale
muoj knóże Jene, smyslíi-[li o mné, Ze umím Pater noster oc, Ave Maria oc: opót
zpomeń na Pána spasitele, kterak spisy lidské ráčil čísti, jakož svatý Lukáš 4. cap.
píše, že in synagoga, když mu byla podána kniha (jsa sám kniha živá), ráčil ji vzíti
a čísti proroctví Izaiaše proroka. A zdaž sám se v špurtách [sic] rozličných nepře-
bíráš? A ty již nemaje dosti na Jeronymi edicí, ani na doktořích svatých, ani na
svých věrných předcích, Čechuov, jiných edicí zákona božieho hledáš, pilen si
Němcuov, Židuov, Řekuov, anebo spisuov jich, a jim věříš, a doktoruom svatým,
jakož píšeš, věřiti nechceš, chytaje se onoho i onoho jazyku. Hlediž, aby pak o při-
rozenaj nepřišel, jakož se trefuje některým Němcuom: dadí se učit sem česky, potom
pak ani německy ani česky neumějí, než mezi lidmi co špačkové sú.
O písmě a o čtení svatém lidmi hodnými sepsaném tuto řeč já sexterník
takto zavírám: poněvadž svatý Pavel ad Timoth. 4. píše řka: „Attende lectioni et
doctrinae“, bych měl doktora svrchovaného, ducha svatého, a bych tím jist byl, do-
ktory svatými (jako ty a Luther) i jinými věrnými mužmi, jenž sou skončili v ctnost-
ných životech, pohrdati bych nechtěl, poněvadž ne všeho jednomu dává. Eph. 4.
apostolus praví: „Unicuigue nostrum data est gratia secundum mensuram donationis
Christi“, Rom. 12: ,Habentes donationes secundum gratiam, quae data est nobis,
differentes“, item I. Corinth. 12: ,Haec autem omnia operatur unus atque idem
spiritus, dividens singulis, prout vult^. A Ze sejde-li z toho étení napsaného v sobě
duchem božím na sexterník, na sepsání lidské, v nájemníka, nébrž u vlka obrátí se
pastýř, a co tudy přišlo na římské biskupy, i na jiné, ktož se toho, co svrchu do-
tčeno jest, strhli, že říkali in synodis et decretis: mandamus oc, ne jako apostolus
„Ego enim accepi a Domino, guod et tradidi vobis“, a opět: „Domini sunt praecepta,
guae scribo vobis“, a že leckohos vzali za učitele e juristis ac philosophis: a proč
ty pak Luthera, Melanktona sc za učitele béřeš a nad doktory svaté vychvaluješ,
že mnoho v malých slovích muož se doptati? Tak jest. Ale bluduov, hanění, rúhání
a co tělu libo, ješto o mnohým sme neslýchali. A jestliže teprv na Lutherovi do-
ptáváme se dobrého, cesty k spasení: vám starém (sic) nebude dobře, neb cesta do
nebe, jakož zákon boží ukazuje, velmi nehladká jest, urážčivá v nohy a dlúhá; na
voze, na koni nelze. I jakž vy již staří, sešlí na nohy, budete moci jí vystačiti,
strach, abyšte i s svým doktorem brány nezmeškali ! Ó co to mluvieš, schvaluje toho
Luthera, ježto toho hoden není. Jáť sem se již dávno z zákona božieho a od starších
svých v malých slovích mnoho doptal, ješto mi již viec není třeba na Lutherovi ani
na Melanktonovi ptáti se, přestávám na tom, bych jedné to vyplnil, totiž „Diliges
Deum tuum ex toto corde oc et proximum tuum sicut te ipsum“, ješto na tom
vešken zákon záleží. A radu máme svatého Pavla Rom. 11: ,Noli altum sapere, sed
