| [1] |
282 A. XXVIII. Dodavek k dopisům rodu Rosenberského do r. 1526.
|
|---|
| [2] |
mluvě pana bratra vašeho a pana Strakonického dal jest JMt jemu poručenství těch
|
|---|
| [3] |
sirotkův bez nápadu; a přijel jest von prve, vaše než psaní přišlo.. Ale by ti sirotci
|
|---|
| [4] |
již zemřeli, vo tom nebylo zde nic slyšeti, neb jich všech bylo IX živých. Pak jakž
|
|---|
| [5] |
kolivěk jest, račte pilně sě ptáti, a zemřeli-li by, spěšně mi voznámiti; protoť já sé
|
|---|
| [6] |
k vám v tom vokázati chci, jako votec k synu. — Věci pána našeho, děkuje pánu
|
|---|
| [7] |
Bohu, dobře stojí, a s kynštartem má konec takový, ješto ten konec jest počátek
|
|---|
| [8] |
všeho dobrého; co a jaká summa jest, vo tom ješče nemnoho ví. Než já vám píši
|
|---|
| [9] |
in generali, Ze sem nikdy neslychal ani čítal, aby pojedni za zdravého života jeden
|
|---|
| [10] |
poddaný spolkem více dal. Mějtež sě dobře, věrněť vám toho přeji; a panu Voldři-
|
|---|
| [11] |
chovi vode mne i vod mého Jiříka prosím službu račte pověděti a pánu svému
|
|---|
| [12] |
jakovou. Jan z Schelnbergka, manu propria
|
|---|
| [13] |
Panu a synu mému milému panu Petrovi z Roznbergka.
|
|---|
| [14] |
*) Hroznata z Vrtby jmenován byl r. 1504 od krále Vladislava poručníkem devíti sirotků, pozů-
|
|---|
| [15] |
stalých po Jaroslavovi Zmrzlíkovi ze Svojšína; Památky arch. IX. 948.
|
|---|
| [16] |
2137.
|
|---|
| [17] |
Opat kláštera Třeboňského Petrovi z Rosenberka: o povznešení svého kláštera. (M)
|
|---|
| [18] |
V Třeboni 1505, 23. června. — Orig. arch. Třeb. I. A. 3 K?, 88a.
|
|---|
| [19] |
Vysoce urozený pane, pane muoj milostivý. Motlidba má nehodná z žádostí
|
|---|
| [20] |
všeho dobrého VMti z častným zdravím buď dána, pře muoj milostivý pane! K mé
|
|---|
| [21] |
nemoci z úřadu mého, kterýž jsem VMti psaním viec neb [než] konvenským vuolením
|
|---|
| [22] |
přijel, tesknosti a přílišně starosti přidává ustavičné myšlení z péče duších osadních,
|
|---|
| [23] |
kterúž máme pro nebezpečenství, a kterak bych takových duší našich z mnohých
|
|---|
| [24] |
jiných mohl pád odjieti, rozličně mysle, jinde než v učených lidech, jich[ž]to v našem
|
|---|
| [25] |
konventhu nenie, toho najíti nemohu. Skrze tu věc byl sem úmyslu, dva z našich
|
|---|
| [26] |
do Viedně na učenie poslati bratří; neb slovo vuodce, (slepý slepého vede až do
|
|---|
| [27] |
jámy), tak nebeského znie, aby ti písmem jsúce osvieceni k zprávě naší i té osady,
|
|---|
| [28] |
nebezpečenství takové odjieti mohli; ale již mysl jiná die, abych raději muže buď
|
|---|
| [29] |
mistra učeného neb doktora, kterýž by ne dva ale X neb XII radoučných bratří
|
|---|
| [30] |
doma s menším nákladem vyzdvihl, do svého konventhu povolal. I z slova tajného
|
|---|
| [31] |
ke mně mistra Thomáše kanovníka kostela Praského učiněného prozbů z slušné
|
|---|
| [32] |
oplaty k tomu jistě učeného starati sem chtěl, anebo do Vídně konventha predica-
|
|---|
| [33] |
torum, kterýž učené znamenité doktory má, tiem zpuosobem o jednoho, kterýž by
|
|---|
| [34] |
mohl a uměl lechčejší cestů bratří učiti našě, psáti. I milostivý pane, abych nic vše-
|
|---|
| [35] |
tečně v tom bez konce neužitečného nepočel, prosím pokorně VMti za radu a spomoc,
|
|---|
| [36] |
kterak bych úmysl ten dobře skončiti mohl, po tomto poslu i za naučenie; jestliže
|
|---|
| [37] |
by sě v tom něco zdálo lepšieho, já hotov jsem, bez poručení rád poslechnúti; račte
|
|---|
| [38] |
rozkázati, neb již čas veliký, zvláštním poslem, jest toho jednánie; jsúc poručeni Buohu,
|
|---|
