| [1] |
280 A. XXVIII. Dodavek k dopisům rodu Rosenberského do r. 1526.
|
|---|
| [2] |
2132.
|
|---|
| [3] |
Petr ze Šternberka choti Petra z Rožmberka : o novém služebníku, o Petru z Rožmberka oc. (M)
|
|---|
| [4] |
B. m. (1499? 9. prosince). — Orig. arch. Třeb. Fam. Rosenberg 10.
|
|---|
| [5] |
Má milá Petrová! Teď VMti komorníka posílám, kterajž mi vod lidí velmi
|
|---|
| [6] |
zchválen jest. Bude-li dobry, prosiem, račte naň laskavi byti; paklit bude svévolny,
|
|---|
| [7] |
prosiem, račte rozkázati kázati, bych pánu vašemu psal. Tak se jest zlotroval, Ze ho
|
|---|
| [8] |
neviem, kdy doma hledati. A neviem, proč mi nerozkázal k sobě přijeti, jakož sem
|
|---|
| [9] |
VMti psal, že chci přijeti, když káže. Daj Bůh, abyste se voba dobře měla, jakož
|
|---|
| [10] |
bych já VMti vobima přál. Psáno mú rukú v pondělí po Matce Boží oc.
|
|---|
| [11] |
Petr z Šternberga oc.
|
|---|
| [12] |
Mé milé paní sestře, paní Petrové z R[o]znberga oc.
|
|---|
| [13] |
2133.
|
|---|
| [14] |
Petr z Rožmberka své choti, Alžbětě z Kravař: o úmrtí jejího bratra. (M)
|
|---|
| [15] |
B. m. 1499. — Současný přepis arch. Třeb. Fam. Rosenberg 9a
|
|---|
| [16] |
Alżbóto, manżelko mé najmilejsi! Čím věčí žádostí očekával sem dobrých
|
|---|
| [17] |
novin o zdraví bratra tvého a $vagra mého najmil[e]jSieho, tiem Zalostiv[é|jéím z psaní
|
|---|
| [18] |
kněze Fulšteina nesmierně zarmúcen sem, neb mě jest včíra psaní jeho došlo, že
|
|---|
| [19] |
étrnádctj den mésíce ünora, to jest první Stvrtek v puostě, den sv. Valentina,
|
|---|
| [20] |
s tohoto vědného [sic] světa boskú vuolí povolán jest. Kdežto z takových žalostivých
|
|---|
| [21] |
novin na tento čas nic mne jest v těchto ve všech věcech smrtedlných takovü trp-
|
|---|
| [22] |
kostí a hořkostí obklíčieti nemohlo, jako tato příhoda, v keréž sem stratil, jehoż
|
|---|
| [23] |
miluje duše má. Neb zajisté nemiloval sem jeho jako švagra, ale jako syna svého
|
|---|
| [24] |
najmilejsieho. Ale ponévaZd se tak líbilo pánu Bohu všemohúciemu, nadarmo jest sč
|
|---|
| [25] |
protieviti vuoli jeho svaté milosti, ale toho na jeho svaté milosti nábožným srdcem
|
|---|
| [26] |
žádati, aby jeho své svaté milosti účastna učiniti a v nebeských příbytciech pokojně
|
|---|
| [27] |
odpočinúti dáti ráčili. Protož, najmilejší manželko, za to tebe netoliko žádám, ale
|
|---|
| [28] |
také laskavě prosím, aby všecku Zalost opüstéti tu věc milému pánu Bohu poručila,
|
|---|
| [29] |
neb jest neumřel bratr tvój, ale předcházeje nás s biedy této k blahoslavenstvie spí
|
|---|
| [30] |
v odpočinutí pokojném s Kristem a z jeho vyvolenými, kdež mie také jeho modliteb
|
|---|
| [31] |
za nás buohdá účastnost mieti budem; jakožto kněze našěho milého. A ač tebe, to
|
|---|
| [32] |
Buoh vie, velmi nerad zamucuji, ale nezdálo mě se slušné toho před tebü tajiti,
|
|---|
| [33] |
a zvláště proto, aby zaň mše svaté spievány byly, o kteréž teď knězi Mikulášovi
|
|---|
| [34] |
píši. Datum anno c LXXXXIX.
|
|---|
| [35] |
2134.
|
|---|
| [36] |
Jan z Švamberka Petrovi z Rosenberka: o propuštění dvou lidí. (M)
|
|---|
| [37] |
V Strakonicích 1501, 3. prosince. — Orig. arch. Třeb. I. B. 5 A U. 62.
|
|---|
| [38] |
Sluzbu svi vzkazuji, urozeny pane, pane a přieteli muoj zvláště milý. Jakož
|
|---|
