280 A. XXVIII. Dodavek k dopisům rodu Rosenberského do r. 1526.
2132.
Petr ze Šternberka choti Petra z Rožmberka : o novém služebníku, o Petru z Rožmberka oc. (M)
B. m. (1499? 9. prosince). — Orig. arch. Třeb. Fam. Rosenberg 10.
Má milá Petrová! Teď VMti komorníka posílám, kterajž mi vod lidí velmi
zchválen jest. Bude-li dobry, prosiem, račte naň laskavi byti; paklit bude svévolny,
prosiem, račte rozkázati kázati, bych pánu vašemu psal. Tak se jest zlotroval, Ze ho
neviem, kdy doma hledati. A neviem, proč mi nerozkázal k sobě přijeti, jakož sem
VMti psal, že chci přijeti, když káže. Daj Bůh, abyste se voba dobře měla, jakož
bych já VMti vobima přál. Psáno mú rukú v pondělí po Matce Boží oc.
Petr z Šternberga oc.
Mé milé paní sestře, paní Petrové z R[o]znberga oc.
2133.
Petr z Rožmberka své choti, Alžbětě z Kravař: o úmrtí jejího bratra. (M)
B. m. 1499. — Současný přepis arch. Třeb. Fam. Rosenberg 9a
Alżbóto, manżelko mé najmilejsi! Čím věčí žádostí očekával sem dobrých
novin o zdraví bratra tvého a $vagra mého najmil[e]jSieho, tiem Zalostiv[é|jéím z psaní
kněze Fulšteina nesmierně zarmúcen sem, neb mě jest včíra psaní jeho došlo, že
étrnádctj den mésíce ünora, to jest první Stvrtek v puostě, den sv. Valentina,
s tohoto vědného [sic] světa boskú vuolí povolán jest. Kdežto z takových žalostivých
novin na tento čas nic mne jest v těchto ve všech věcech smrtedlných takovü trp-
kostí a hořkostí obklíčieti nemohlo, jako tato příhoda, v keréž sem stratil, jehoż
miluje duše má. Neb zajisté nemiloval sem jeho jako švagra, ale jako syna svého
najmilejsieho. Ale ponévaZd se tak líbilo pánu Bohu všemohúciemu, nadarmo jest sč
protieviti vuoli jeho svaté milosti, ale toho na jeho svaté milosti nábožným srdcem
žádati, aby jeho své svaté milosti účastna učiniti a v nebeských příbytciech pokojně
odpočinúti dáti ráčili. Protož, najmilejší manželko, za to tebe netoliko žádám, ale
také laskavě prosím, aby všecku Zalost opüstéti tu věc milému pánu Bohu poručila,
neb jest neumřel bratr tvój, ale předcházeje nás s biedy této k blahoslavenstvie spí
v odpočinutí pokojném s Kristem a z jeho vyvolenými, kdež mie také jeho modliteb
za nás buohdá účastnost mieti budem; jakožto kněze našěho milého. A ač tebe, to
Buoh vie, velmi nerad zamucuji, ale nezdálo mě se slušné toho před tebü tajiti,
a zvláště proto, aby zaň mše svaté spievány byly, o kteréž teď knězi Mikulášovi
píši. Datum anno c LXXXXIX.
2134.
Jan z Švamberka Petrovi z Rosenberka: o propuštění dvou lidí. (M)
V Strakonicích 1501, 3. prosince. — Orig. arch. Třeb. I. B. 5 A U. 62.
Sluzbu svi vzkazuji, urozeny pane, pane a přieteli muoj zvláště milý. Jakož
