| [1] |
|
|---|
| [2] |
chetné, a manzelce mé lhárky a kurvy kurevské. I nezdálot sé jeho z toho kárathi
|
|---|
| [3] |
a mne v tom litovati ani tomu véfiti, coZt sem nai Zaloval, neZ abych to naň pro-
|
|---|
| [4] |
vedl. I teď svědomie mám a teď naň to provozuji před těmito dobrými lidmi.^ A já
|
|---|
| [5] |
slyše ty řeči, i sa prve svědom Košíka, že jest vešken nešlechetný a utrhač dobrých,
|
|---|
| [6] |
a pruovod naň svědomím, i mluvil sem ku panu Olbramovi vedle pana Vajce, aby
|
|---|
| [7] |
Košíka z toho trestal a jéj vsadil a k tomu připravil, aby přída do domu páně
|
|---|
| [8] |
hajtmanova, prosil pana hajtmana i panie manželky jeho pro Buoh, pro matku boží,
|
|---|
| [9] |
aby jemu to odpustili, což jest proti nim nešlechetně neprávě mluvil. A pan Olbram
|
|---|
| [10] |
řekl jest to učiniti a jéj hned k tomu připraviti. A já svrchupsaný Václav k této
|
|---|
| [11] |
své paměti kázal sem svi prirozent pečet přitisknúti k tomuto listu; a bylo-li by
|
|---|
| [12] |
toho potřebie, to bych chtěl i ústně seznati. Jenž jest dán a psán v Soběslavi ten
|
|---|
| [13] |
pátek po svatém Valentinu leth pané oc XCVIII®.
|
|---|
| [14] |
2127.
|
|---|
| [15] |
Vyznání Markvarta z Doubravice, že jest vězněm pánů z Rožmberka. (M)
|
|---|
| [16] |
Na Krumlově 1498, 2. června. — Orig. arch. Třeb. Fam. Doubravic.
|
|---|
| [17] |
Já Markvart z Doubravice vyznávám tiemto listem všem vuobec a přede
|
|---|
| [18] |
vsemi, ktoZ jéj uzřie anebo čtúce slyšeti budú: Jakož sem byl úředníkem a služeb-
|
|---|
| [19] |
níkem vysoce urozeného pána pana Petra z Roznberka, hajtmana krélovstvie
|
|---|
| [20] |
Českého JMti, a v té službě jsa u JMti, učinil sem JMti neprávě a nešlechetně;
|
|---|
| [21] |
kdež pro takový muoj nešlechetný účinek měl sem vedle proviněnie svého hodně
|
|---|
| [22] |
a spravedlivě na hrdle tresktán býti. Jakož jest mne pak JMt chtěl hned hrdlem
|
|---|
| [23] |
skutečně tresktati, ale k snažné a veliké přímluvě a prosbě vysoce urozeného pána,
|
|---|
| [24] |
pana Oldřicha z Roznberka JMti, kdež jest JMt přímluvu k JMti učinil ne pro mne,
|
|---|
| [25] |
ale toliko pro mé dietky, ze zvláštnie milosti při hrdle jest mne ráčil zachovati
|
|---|
| [26] |
a vězením zavázati. Protož JMti z takové milosti, kterúž jest mi učiniti ráčil, po-
|
|---|
| [27] |
korně děkuje, vyznávám tiemto listem, že sem JMti vězněm až do smrti své, a slíbil
|
|---|
| [28] |
sem a mocí listu tohoto slibuji svü čest a vieru, v tom vězení se proti JMti zacho-
|
|---|
| [29] |
vati, jakož na vězně slušie. A když by mne JMt obeslal a stavěti mi se rozkázal na
|
|---|
| [30] |
kterýkolivěk čas, tehdy se mám a mocí listu tohoto slibuji postaviti v JMti moc,
|
|---|
| [31] |
tak jakožto vězeň JMti, aby se mnú jakožto s vězněm svým JMt učinil, což ráčí.
|
|---|
| [32] |
A toho vězenie nemám aniž mohu prázden býti nižádným vymyšleným obyčejem, leč
|
|---|
| [33] |
bych skrze JMt dobrovolně propuštěn byl, v tom sobě nic ve všem světě ku po-
|
|---|
| [34] |
moci nebera nižádným vymyšleným obyčejem. Pakli bych se k takovému obeslání
|
|---|
| [35] |
a napomenutí nepostavil, tehdy sám na se vyznávám tiemto listem, že sem zase v tu
|
|---|
| [36] |
vinu stracenie hrdla upadl. A kdež bych od JMti zastižen byl, mám vzat býti a bez
|
|---|
| [37] |
milosti hrdla stratiti, kdežto ani glejtové ani nižádní frejunci nemají mně v tom
|
|---|
