EN | ES |

Facsimile Lines

820


< Page >

[1]
IV D. XIII. Registra soudu komorního 1508—1511. Úvod:

[2]
zasedal na soudě královském, příslušném arci pro všechny země České; o tom však jakožto
[3]
případě mimořádném níže promluvíme, při čemž povšimneme si pak poměru soudu komorního
[4]
k soudu královskému tehdy zasedajícímu. Avšak soud komorní byl netoliko proto českým
[5]
vyšším soudem zemským, že pravomoc jeho soudní toliko na zemi Českou se obmezovala;
[6]
nýbrž i proto, že nabyl povahy soudu mnohem více stavovského, tudy semského, nežli králov-
[7]
ského, třebas mnozí členové jeho náleželi vytrvale k horlitelům za silnou moc královskou.
[8]
Předseda jeho, nejv. hofmistr království Českého, byl nejvyšším úředníkem zemským, jenž na
[9]
sněmě i na soudě zemském první místo držel po nejv. purkrabí Pražském a jenž přísahou
[10]
byl zavázán králi i vší obci království Českého. Při tom byl úředníkem nesesaditelným,
[11]
a teprv když zemřel aneb místa svého se vzdal, mohl král úřad jeho uděliti jiné osobě stavu
[12]
panského s radou pánův a vládyk.% Rovněž tak přísedící soudu komorního, členové
[13]
rady královské, byli přísahou zavázáni králi i zemi,) a skutečně v ten čas byli více závislými
[14]
na vyšších stavech, ke kterým ostatně sami patřili, nežli na králi. Nelze se tedy diviti, že
[15]
sám král i stavové považovali soud v komoře královské odbývaný za soud stavovský, za
[16]
druhý soud zemský.

[17]
Když pak povážíme, že zřízení zemské v posledním článku přiznávalo vyšším stavům
[18]
svobodu práv svých přičiniti aneb ujieti, a to jak na obecním sněmu, tak i o soudu
[19]
zemském aneb u jímých soudův, tedy pochopíme, proč organisace i kompetence soudu ko-
[20]
morního mohla se státi v ty časy mnohem více závislou na vůli vyšších stavů, nežli na vůli
[21]
královské. Zajisté nebylo překážky, aby působnost soudu komorního nebyla vždy více obmezo-
[22]
vána na prospěch soudu zemského anebo aby soud onen uveden nebyl do podobného odvislého
[23]
postavení k většímu soudu zemskému, v jakém se nalézal k němu na . menší soud zemský.
[24]
Jestliže se tak nestalo, jestliže toliko některé důležitější případy soudní byly mu v ten čas
[25]
odňaty a vyhrazeny zůstaly soudu zemskému, a jestliže celkem nevalné pokusy se staly
[26]
podříditi soud komorní soudu zemskému,") tedy toho hlavní příčina byla okolnost, že soud
[27]
komorní byl ve skutečnosti soudem stavovským rovněž tak jako soud zemský, a že na soudě
[28]
zemském bylo by nastalo přetížení prací, kdyby působnost komorního soudu vesměs aneb
[29]
větším dílem bývala se mu přikázala. Kromě toho, jak ze všech zpráv vysvítá, přispívala
[30]
nemálo autorita předsedy jeho, bohatého, mocného a učeného pána českého, nejvyššího
[31]
hofmistra království Českého, pana Viléma z Pernšteina, k tomu, že řízený jím soud komorní
[32]
v těchto časech udržel se na posavadní výši a neutrpěl větší újmy na svém významu.) Nic-
[33]
méně tehdejší poklesnutí moci královské a houževnatý zápas stavů vyšších se stavem městským
[34]
o hranici obapolných práv, zejména ve věcech soudních, neostaly bez závažného vlivu ani na

[35]
5) ZZ. čl. 208, 226, 282 a 422.

[36]
*) Dle.ZZ. čl. 210 přísahali páni a vladykové do soudu komorního a do rady královské króli,
[37]
všem pánóm a vladykám i všie obci královstvie Českého, napřed JKMti rady a tajnosti zachovati, k obecnému
[38]
dobrému věrně a právě raditi, a v týchž radách a soudu komorniem pravdu vésti a křivdu tupiti, a to ani
[39]
pro přiezeň ani pro nepřiezeň ani pro kterü jinü vác".

[40]
7) Osamělé jsou na . případy, kdy soud komorní bral naučení u soudu zemského (R. č. 1446 a 1461).

[41]
8) Král Ferdinand I. v proposici sněmovní r. 1527 navrhoval, aby v soudu komorním bez přítom-
[42]
nosti JKMti v tomto království to všecko mohlo souzeno býti, což bývá a muož souzeno býti v JMKské pří-
[43]
tomnosti, poněvadž obyvatelé k spravedlnostem svým pro veliké soudu zemského zaneprázdnění v dlouhých
[44]
časích přicházeti nemohú, a poněvadž prý jest to i prve tak se zachovávalo od starodávna a zvláště za hof-
[45]
mistrství pana Viléma z Pernšteina, jakož pak ty časy dobrá se lidem pohodlá tím zpuosobem dála, neb k spra-
[46]
vedlnostem svým ty časy spěšněji přicházívali, nežli nyná tyto časy přicházeti mohou (Snómy České I. str. 260).

[47]


Text viewFacsimile