IV D. XIII. Registra soudu komorního 1508—1511. Úvod:
zasedal na soudě královském, příslušném arci pro všechny země České; o tom však jakožto
případě mimořádném níže promluvíme, při čemž povšimneme si pak poměru soudu komorního
k soudu královskému tehdy zasedajícímu. Avšak soud komorní byl netoliko proto českým
vyšším soudem zemským, že pravomoc jeho soudní toliko na zemi Českou se obmezovala;
nýbrž i proto, že nabyl povahy soudu mnohem více stavovského, tudy semského, nežli králov-
ského, třebas mnozí členové jeho náleželi vytrvale k horlitelům za silnou moc královskou.
Předseda jeho, nejv. hofmistr království Českého, byl nejvyšším úředníkem zemským, jenž na
sněmě i na soudě zemském první místo držel po nejv. purkrabí Pražském a jenž přísahou
byl zavázán králi i „vší obci království Českého“. Při tom byl úředníkem nesesaditelným,
a teprv když zemřel aneb místa svého se vzdal, mohl král úřad jeho uděliti jiné osobě stavu
panského „s radou pánův a vládyk“.% Rovněž tak přísedící soudu komorního, členové
rady královské, byli přísahou zavázáni králi i zemi,“) a skutečně v ten čas byli více závislými
na vyšších stavech, ke kterým ostatně sami patřili, nežli na králi. Nelze se tedy diviti, že
sám král i stavové považovali soud v komoře královské odbývaný za soud stavovský, za
druhý soud zemský.
Když pak povážíme, že zřízení zemské v posledním článku přiznávalo vyšším stavům
svobodu „práv svých přičiniti aneb ujieti“, a to jak na obecním sněmu, tak i „o soudu
zemském aneb u jímých soudův“, tedy pochopíme, proč organisace i kompetence soudu ko-
morního mohla se státi v ty časy mnohem více závislou na vůli vyšších stavů, nežli na vůli
královské. Zajisté nebylo překážky, aby působnost soudu komorního nebyla vždy více obmezo-
vána na prospěch soudu zemského anebo aby soud onen uveden nebyl do podobného odvislého
postavení k většímu soudu zemskému, v jakém se nalézal k němu na př. menší soud zemský.
Jestliže se tak nestalo, jestliže toliko některé důležitější případy soudní byly mu v ten čas
odňaty a vyhrazeny zůstaly soudu zemskému, a jestliže celkem nevalné pokusy se staly
podříditi soud komorní soudu zemskému,") tedy toho hlavní příčina byla okolnost, že soud
komorní byl ve skutečnosti soudem stavovským rovněž tak jako soud zemský, a že na soudě
zemském bylo by nastalo přetížení prací, kdyby působnost komorního soudu vesměs aneb
větším dílem bývala se mu přikázala. Kromě toho, jak ze všech zpráv vysvítá, přispívala
nemálo autorita předsedy jeho, bohatého, mocného a učeného pána českého, nejvyššího
hofmistra království Českého, pana Viléma z Pernšteina, k tomu, že řízený jím soud komorní
v těchto časech udržel se na posavadní výši a neutrpěl větší újmy na svém významu.) Nic-
méně tehdejší poklesnutí moci královské a houževnatý zápas stavů vyšších se stavem městským
o hranici obapolných práv, zejména ve věcech soudních, neostaly bez závažného vlivu ani na
5) ZZ. čl. 208, 226, 282 a 422.
*) Dle.ZZ. čl. 210 přísahali páni a vladykové do soudu komorního a do rady královské „króli,
všem pánóm a vladykám i všie obci královstvie Českého, napřed JKMti rady a tajnosti zachovati, k obecnému
dobrému věrně a právě raditi, a v týchž radách a soudu komorniem pravdu vésti a křivdu tupiti, a to ani
pro přiezeň ani pro nepřiezeň ani pro kterü jinü vác".
7) Osamělé jsou na př. případy, kdy soud komorní bral naučení u soudu zemského (R. č. 1446 a 1461).
8) Král Ferdinand I. v proposici sněmovní r. 1527 navrhoval, aby „v soudu komorním bez přítom-
nosti JKMti v tomto království to všecko mohlo souzeno býti, což bývá a muož souzeno býti v JMKské pří-
tomnosti“, poněvadž obyvatelé „k spravedlnostem svým pro veliké soudu zemského zaneprázdnění v dlouhých
časích přicházeti nemohú“, a poněvadž prý „jest to i prve tak se zachovávalo od starodávna a zvláště za hof-
mistrství pana Viléma z Pernšteina, jakož pak ty časy dobrá se lidem pohodlá tím zpuosobem dála, neb sú k spra-
vedlnostem svým ty časy spěšněji přicházívali, nežli nyná tyto časy přicházeti mohou“ (Snómy České I. str. 260).
