| [1] |
Č. 122. 1415. April -Mai ? 259
|
|---|
| [2] |
|
|---|
| [3] |
M. Jan Hus panu Jindřichovi Skopkovi z Dubé: napomíná ho k řádnému
|
|---|
| [4] |
životu a posílá zpěv, který pro něho složil.
|
|---|
| [5] |
[Na Gottliebäch, (2) 1415, April—Mai?]
|
|---|
| [6] |
Rkp. dvorské knihovny ve Vídni 4902 (== Vnb) f. 102.
|
|---|
| [7] |
Palacky. Docum. str. 111—112 č. 68 (z Vnb) = Mares str. 193 ©. 74 ==
|
|---|
| [8] |
str. 218—219 c. 74" .- str. 125—126 ¢. 74° == Flajshans, Listy z Kostnice
|
|---|
| [9] |
str. 78—80 č. 28 — Flajšhans, Listy str. 118—119 c. LXXI.
|
|---|
| [10] |
Latinský překlad Palacký, Docum. str. 112—113.
|
|---|
| [11] |
List byl odeslán teprve dne 9. června, ale Hus praví, že ho již dávno
|
|---|
| [12] |
choval u sebe a že zpěv v nem položený složil v prázdné chvíli; poněvadž
|
|---|
| [13] |
pak do Kostnice byl dopraven teprve krátce před 9. červ. a zde sotva mel
|
|---|
| [14] |
hned cas volný, psán list i zpěv patrné na Gottliebách. Srvn. č. 127.
|
|---|
| [15] |
Urozenému panu Jindřichovi z Dubé, věrnému a milému
|
|---|
| [16] |
|
|---|
| [17] |
Pacem suam Ihesus Christus det vobis.
|
|---|
| [18] |
Již tě, pane milý, pánu bohu porúčiem, jehož sě boj jako najmoc-
|
|---|
| [19] |
nějšícho pána, jehož miluj jako najlepšieho otce, k němuž vždy myslí,
|
|---|
| [20] |
skutky i žádostí najviece tiehni, pro něhož hřiechu sě pilně varuj, pro
|
|---|
| [21] |
něho, což dobrého móžeš, čiň, pro něho protivností světských sě ne-
|
|---|
| [22] |
strachuj. Onť jest pán, jenžť stojí za škody bez omylu; onť svého slúhy
|
|---|
| [23] |
věrného neochudí, nezemdlí, nepokazí, ale čím mu viece slúží, viece ho
|
|---|
| [24] |
zbohatí, posílí a polepší. Onť sám sebe přčd sluhü zapřieti nemóže, onť
|
|---|
| [25] |
slúhy konečné po sobě уп&* neostaví, neb jest“ řekl*: „Kdež jsem já,
|
|---|
| [26] |
tu bude i sláha mój*. Ont niZádnému vérnému slázé odpusténie nedává,
|
|---|
| [27] |
ač ho nepotřebuje, neb jemu zbožie a ztravy nemóž ubyti. On prve jest
|
|---|
| [28] |
poslúžil slúzě, nez sliha jemu; on pro slihu ohavnú smrtí jest umřěl
|
|---|
| [29] |
a ukrutnú, hančnie trpčv,“ rúhánie, mrskánie, rvanie i plvánie. Ó, kterak
|
|---|
| [30] |
biedný sluha jest, jenž nesmie přiezni, zbožie neb haněnie pro takého
|
|---|
| [31] |
pána povážiti! Nevie, že co chce biedně zachovati, to i větčie dobré
|
|---|
| [32] |
musí potratiti. Zde zachová biednú, malú, vratkú“ lidí přiezeň, a po
|
|---|
| [33] |
smrti vpadne ve všech“ lidí, i dáblóv i angelóv nepřiezeň; a tak pro
|
|---|
| [34] |
maličkú přiezeň ztratí věčnú radost i přiezeň.
|
|---|
| [35] |
? vine Vnb. — "ve Vnb za tím škrtnuto 1. — *trpélo Vnb. — 4 wrapku Vnb. —
|
|---|
| [36] |
* wpadne w bez wsech Vnb.
|
|---|
| [37] |
t Jindřich Škopek z Dubé, přední milec krále Václava a přítel Husův; srvn. č. 127
|
|---|
| [38] |
a 130. — ?* Joh. 12, 26; srvn. podobné myšlenky a citáty v listě pánům Janovi z Chlumu
|
|---|
| [39] |
a Václavovi z Dubé č. 151.
|
|---|
