| [1] |
172 C. 64, 65. 1413, Juni? - Juni -Juli.
|
|---|
| [2] |
Doby složení nelze presné stanoviti, ale poslední narážka na interdikt,
|
|---|
| [3] |
pro niž obdoba najde se v listé Husové Ondřejovi z Brodu (v č. 65), činí vznik
|
|---|
| [4] |
listu ve stejné asi době pravděpodobným.
|
|---|
| [5] |
Kazatel Beneš jest patrné týž, jenž, zastávaje svůj úřad při kostele Praž-
|
|---|
| [6] |
ském v l. 1402—1414, proti Husovi lživé svědčil již r. 1410; v. Palacký,
|
|---|
| [7] |
|
|---|
| [8] |
|
|---|
| [9] |
M. Jan Hus M. Ondřejovi z Brodu: vytýká mu jeho nepřátelské jednání,
|
|---|
| [10] |
vyvrací výtky své strané činěéné, a zmíniv se o svém nynějším pobytu
|
|---|
| [11] |
v Praze, kde nikdo interdiktu nezachovává, hrozí, že přijede kázat na
|
|---|
| [12] |
Mělník, kde se Ondřej v tu chvíli asi zdržoval.
|
|---|
| [13] |
[V Praze, 1413, Juni—Juli.]
|
|---|
| [14] |
List, k némuz podnét zavdaly asi nesetrné a prázdné námitky Ondřeje
|
|---|
| [15] |
z Brodu proti odpovédi Husové na povéstné návrhy doktorů theologie k úno-
|
|---|
| [16] |
rové synodě r. 1413, jez vsak Husovi teprve nekdy v dubnu—kvetnu do rukou
|
|---|
| [17] |
se dostaly (prohlášení Brodovo otiskl Loserth, AÔG LXXV, str. 342—344,
|
|---|
| [18] |
zvl. ot. 56—58), není zachován. Známe jen několik úryvků, jež pojal, ne
|
|---|
| [19] |
vždy doslovné, Ondřej do své odpovědi (v. č. 78), a podle nichž list Husův lze
|
|---|
| [20] |
z ćdsti rekonstruovati (sron. Novotny, Listy Husovy 40 a odtud Flajśhans, Listy
|
|---|
| [21] |
z vyhnanství str. 97 = Flajshans, Listy str. 87—88 ć. XLIII). Nazjvaje On-
|
|---|
| [22] |
dreje: „Frater carissime*, jemuż pise z lásky (ex caritate), dokládal Hus, że
|
|---|
| [23] |
by radeji chtel zemfiti, neż se vrátiti (quod mori magis cupitis, quam reverti),
|
|---|
| [24] |
a ze rád ceká mucenictví (quod expectetis martirium). Vytÿkaje däle, Ze On-
|
|---|
| [25] |
dfej ,cedi komára a velblouda pohlcuje“ (me colare culicem et camelum
|
|---|
| [26] |
deglutire), jmenoval i nějakou určitou osobu, vysoce postavenou, jakožto pů-
|
|---|
| [27] |
vodce své potupy (Nominatis in litera personam nobilem, cui vestram infa-
|
|---|
| [28] |
miam inponitis), upozorrioval, že interdikt není vůči všem zachováván stejné
|
|---|
| [29] |
(guod aligui admittuntur ad sacramentum corporis dominici et alii arcentur
|
|---|
| [30] |
abstinere), a zmínil se i o zpovédnim tajemstvi (confessiones non debent
|
|---|
| [31] |
revellari). O své vlastní při a chování Brodové — zde protivník cituje do-
|
|---|
| [32] |
slovné — pravil: ... „solum propter impungnacionem criminum, que clerus,
|
|---|
| [33] |
prochdolor, sequitur, ego persecucionem et excomunicacionem pacior ...
|
|---|
| [34] |
Sufficeret tibi, carissime, ex quo iustam excomunicacionem prelatorum esti-
|
|---|
| [35] |
mas, quod denuncciares populo, quia ipsi me excomunicant, et quod popu-
|
|---|
| [36] |
lus in nullo malo me confortaret, vel in malicia mecum participaret . . .*,
|
|---|
| [37] |
dodávaje: ,quod si sancti et sancte michi in patria favent, per tuum iudi-
|
|---|
| [38] |
cium sunt a comunione sanctorum et sic a beatitudine separati'.
|
|---|
| [39] |
O svém pobytu v Praze pak zmiňoval se témito slovy: „Ecce ego mani-
|
|---|
| [40] |
feste ambulo in civitate, et respiciunt me plebani et presbiteri, et omnes
|
|---|
| [41] |
sciunt, quod sum in Bethlehem, et tamen non cessant a divinis..., hroze
|
|---|
