172 C. 64, 65. 1413, Juni? - Juni -Juli.
Doby složení nelze presné stanoviti, ale poslední narážka na interdikt,
pro niž obdoba najde se v listé Husové Ondřejovi z Brodu (v č. 65), činí vznik
listu ve stejné asi době pravděpodobným.
Kazatel Beneš jest patrné týž, jenž, zastávaje svůj úřad při kostele Praž-
ském v l. 1402—1414, proti Husovi lživé svědčil již r. 1410; v. Palacký,
Docum. str. 179.
65.
M. Jan Hus M. Ondřejovi z Brodu: vytýká mu jeho nepřátelské jednání,
vyvrací výtky své strané činěéné, a zmíniv se o svém nynějším pobytu
v Praze, kde nikdo interdiktu nezachovává, hrozí, že přijede kázat na
Mělník, kde se Ondřej v tu chvíli asi zdržoval.
[V Praze, 1413, Juni—Juli.]
List, k némuz podnét zavdaly asi nesetrné a prázdné námitky Ondřeje
z Brodu proti odpovédi Husové na povéstné návrhy doktorů theologie k úno-
rové synodě r. 1413, jez vsak Husovi teprve nekdy v dubnu—kvetnu do rukou
se dostaly (prohlášení Brodovo otiskl Loserth, AÔG LXXV, str. 342—344,
zvl. ot. 56—58), není zachován. Známe jen několik úryvků, jež pojal, ne
vždy doslovné, Ondřej do své odpovědi (v. č. 78), a podle nichž list Husův lze
z ćdsti rekonstruovati (sron. Novotny, Listy Husovy 40 a odtud Flajśhans, Listy
z vyhnanství str. 97 = Flajshans, Listy str. 87—88 ć. XLIII). Nazjvaje On-
dreje: „Frater carissime*, jemuż pise z lásky (ex caritate), dokládal Hus, że
by radeji chtel zemfiti, neż se vrátiti (quod mori magis cupitis, quam reverti),
a ze rád ceká mucenictví (quod expectetis martirium). Vytÿkaje däle, Ze On-
dfej ,cedi komára a velblouda pohlcuje“ (me colare culicem et camelum
deglutire), jmenoval i nějakou určitou osobu, vysoce postavenou, jakožto pů-
vodce své potupy (Nominatis in litera personam nobilem, cui vestram infa-
miam inponitis), upozorrioval, že interdikt není vůči všem zachováván stejné
(guod aligui admittuntur ad sacramentum corporis dominici et alii arcentur
abstinere), a zmínil se i o zpovédnim tajemstvi (confessiones non debent
revellari). O své vlastní při a chování Brodové — zde protivník cituje do-
slovné — pravil: ... „solum propter impungnacionem criminum, que clerus,
prochdolor, sequitur, ego persecucionem et excomunicacionem pacior ...
Sufficeret tibi, carissime, ex quo iustam excomunicacionem prelatorum esti-
mas, quod denuncciares populo, quia ipsi me excomunicant, et quod popu-
lus in nullo malo me confortaret, vel in malicia mecum participaret . . .*,
dodávaje: ,quod si sancti et sancte michi in patria favent, per tuum iudi-
cium sunt a comunione sanctorum et sic a beatitudine separati'.
O svém pobytu v Praze pak zmiňoval se témito slovy: „Ecce ego mani-
feste ambulo in civitate, et respiciunt me plebani et presbiteri, et omnes
sciunt, quod sum in Bethlehem, et tamen non cessant a divinis..., hroze
