| [1] |
94 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526.
|
|---|
| [2] |
JKcíMt jinejm některejm osobám snad na tejž rozum psáti ráčil, nepochybuje pán,
|
|---|
| [3] |
že také juž o tom od posliv svajch i snad od jinajch dostatečnů zprávu míti ráčí,
|
|---|
| [4] |
s jakou vážností a vděčností takové JMti psaní od některých osob jest přijato.
|
|---|
| [5] |
Avšak že i toho pán před JKcíMtí, ač jestliže prvé o tom věděti neráčí, za-
|
|---|
| [6] |
tajiti nechce, że jest upfímo pan Lev k tomu psaní JMti v sněmě to promluvil, že
|
|---|
| [7] |
tomu nevěří, aby to psaní s vor a vědomostí JKcíMti učiněno bylo, tím doloživ, že
|
|---|
| [8] |
v tom nic jiného není, než že juž vidouc punt Švábskej hotovost v zemi, že dále
|
|---|
| [9] |
do Cech vtrhnûti nesmi oc. Ježto z toho krátce JMt dobre juz srozuméti muoże, co
|
|---|
| [10] |
v panu Lvovi jest, že nic jiného, nežli to, že by všelijakými zpuosoby chytrajmi pod
|
|---|
| [11] |
přikrytím ve všecko se rád vjedl a všudy vládl, tím pána svého i jiné všecky u JMti
|
|---|
| [12] |
poddanejch též pod přikrytím zlehčujíc a sebe velebic, jakoby on już svajmi strachy,
|
|---|
| [13] |
radou a pomocí, skrze obsílání v zemi k hotovosti, tudy toho obránil, pod tím své
|
|---|
| [14] |
věci a své užitky provozovati chtěje.
|
|---|
| [15] |
Pak z toho k tomu hned přistúpiti a knížeti JMti oznámiti, jak jest tajz pan
|
|---|
| [16] |
Lev chytrostí svou, ukojiv sobé neboZtíka pana Petra z Rozmberka, téchto pánuov
|
|---|
| [17] |
strejce, a jakozto v svó moci ho maje, k tomu jest jeho přivedl, aby je, pány z Rozm-
|
|---|
| [18] |
berka, vo statek jich vlastní a dědičnej připravil, a jim vzav, jemu aby nespravedlivě
|
|---|
| [19] |
dal. A protož že tu opět páni z Rozmberka s ním s panem Lvem nevoli mají, kteréž
|
|---|
| [20] |
před JKciMti též zatajiti nechtějí, a to tu nevoli, že by toho se neradi dopustili,
|
|---|
| [21] |
aby pan Lev, když by mu se juž statkuov a duochodův krále JMti a zemských ne-
|
|---|
| [22] |
dostalo, na jejich vlastním statku se svésti, a to, což jim před Bohcm i před lidmi
|
|---|
| [23] |
spravedlivě jakožto jich vlastní a dědičné náleží, bráti měl. A protož že oni páni
|
|---|
| [24] |
z Rozmberka na žádné chytrosti jeho se neobracujíce, samé spravedlivosti své, jim
|
|---|
| [25] |
po předcích a rodu jich spravedlivě náležité, se drží a od té nižádným obyčejem do
|
|---|
| [26] |
hrdel i statků svajch odstúpiti nemíní, dosti jich a téměř všecku obec v tom sobě
|
|---|
| [27] |
náchylnu majíce, kteřížto znajíce to, jak jest se duochoduom a užitkuom JKMti
|
|---|
| [28] |
v zemi této zvedlo a jak zpleteni jsou, tak že král JMt ničímž říkajíc užívati jich
|
|---|
| [29] |
neráčí, že toho na pány z Rozmberka nedopustí, ale podle pánuov a spravedlnosti
|
|---|
| [30] |
jich dostojí, a jich nijakž neopustí. Zvláště také tomu rozumějíce, že jich i z jinejch
|
|---|
| [31] |
zemí drahně v tom puntu jest, kteříž by pány z Rozmberka vo statek jich rádi, ma-
|
|---|
| [32] |
jíce z toho také díl míti, jakžkoli připraviti pomohli.
|
|---|
| [33] |
Při tom aby JKciMt i o tomto vědomost míti ráčil, že všelijací spletkové
|
|---|
| [34] |
a všecko zavedení, budto duochoduov krále JMti anebo země, juž jináče svého pruo-
|
|---|
| [35] |
chodu těchto časů v této zemi nemají, nežli pod zpuosobem řádu a práva a pod zpuo-
|
|---|
| [36] |
sobem víry. Nebo ti, kteříž by sami toliko rádi vládli a užívali, všecky ty, kteří by sc JKMti,
|
|---|
| [37] |
jakožto pána svého dědičného, rádi věrně a pravě přidrželi, rádi by je pod spuosobem víry
|
|---|
| [38] |
zkazili, jako jsú pak juž i s skutkem to na stavu městském začali: věrné poddané krále
|
|---|
| [39] |
JMti, kteříž jsou se JMti upřímně a věrně přidrželi a v jich jim spuosoby jíti nechtěli,
|
|---|
