Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
94 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526.
JKcíMt jinejm některejm osobám snad na tejž rozum psáti ráčil, nepochybuje pán,
že také juž o tom od posliv svajch i snad od jinajch dostatečnů zprávu míti ráčí,
s jakou vážností a vděčností takové JMti psaní od některých osob jest přijato.
Avšak že i toho pán před JKcíMtí, ač jestliže prvé o tom věděti neráčí, za-
tajiti nechce, że jest upfímo pan Lev k tomu psaní JMti v sněmě to promluvil, že
tomu nevěří, aby to psaní s vor a vědomostí JKcíMti učiněno bylo, tím doloživ, že
v tom nic jiného není, než že juž vidouc punt Švábskej hotovost v zemi, že dále
do Cech vtrhnûti nesmi oc. Ježto z toho krátce JMt dobre juz srozuméti muoże, co
v panu Lvovi jest, že nic jiného, nežli to, že by všelijakými zpuosoby chytrajmi pod
přikrytím ve všecko se rád vjedl a všudy vládl, tím pána svého i jiné všecky u JMti
poddanejch též pod přikrytím zlehčujíc a sebe velebic, jakoby on już svajmi strachy,
radou a pomocí, skrze obsílání v zemi k hotovosti, tudy toho obránil, pod tím své
věci a své užitky provozovati chtěje.
Pak z toho k tomu hned přistúpiti a knížeti JMti oznámiti, jak jest tajz pan
Lev chytrostí svou, ukojiv sobé neboZtíka pana Petra z Rozmberka, téchto pánuov
strejce, a jakozto v svó moci ho maje, k tomu jest jeho přivedl, aby je, pány z Rozm-
berka, vo statek jich vlastní a dědičnej připravil, a jim vzav, jemu aby nespravedlivě
dal. A protož že tu opět páni z Rozmberka s ním s panem Lvem nevoli mají, kteréž
před JKciMti též zatajiti nechtějí, a to tu nevoli, že by toho se neradi dopustili,
aby pan Lev, když by mu se juž statkuov a duochodův krále JMti a zemských ne-
dostalo, na jejich vlastním statku se svésti, a to, což jim před Bohcm i před lidmi
spravedlivě jakožto jich vlastní a dědičné náleží, bráti měl. A protož že oni páni
z Rozmberka na žádné chytrosti jeho se neobracujíce, samé spravedlivosti své, jim
po předcích a rodu jich spravedlivě náležité, se drží a od té nižádným obyčejem do
hrdel i statků svajch odstúpiti nemíní, dosti jich a téměř všecku obec v tom sobě
náchylnu majíce, kteřížto znajíce to, jak jest se duochoduom a užitkuom JKMti
v zemi této zvedlo a jak zpleteni jsou, tak že král JMt ničímž říkajíc užívati jich
neráčí, že toho na pány z Rozmberka nedopustí, ale podle pánuov a spravedlnosti
jich dostojí, a jich nijakž neopustí. Zvláště také tomu rozumějíce, že jich i z jinejch
zemí drahně v tom puntu jest, kteříž by pány z Rozmberka vo statek jich rádi, ma-
jíce z toho také díl míti, jakžkoli připraviti pomohli.
Při tom aby JKciMt i o tomto vědomost míti ráčil, že všelijací spletkové
a všecko zavedení, budto duochoduov krále JMti anebo země, juž jináče svého pruo-
chodu těchto časů v této zemi nemají, nežli pod zpuosobem řádu a práva a pod zpuo-
sobem víry. Nebo ti, kteříž by sami toliko rádi vládli a užívali, všecky ty, kteří by sc JKMti,
jakožto pána svého dědičného, rádi věrně a pravě přidrželi, rádi by je pod spuosobem víry
zkazili, jako jsú pak juž i s skutkem to na stavu městském začali: věrné poddané krále
JMti, kteříž jsou se JMti upřímně a věrně přidrželi a v jich jim spuosoby jíti nechtěli,
