| [1] |
556 D. XIII. Registra soudu komorního
|
|---|
| [2] |
svědomí ukázal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší
|
|---|
| [3] |
hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom
|
|---|
| [4] |
nalezli: aby ony oboje strany s tou pří zase na ubrmany se obrátily, a Vilém Dob-
|
|---|
| [5] |
řanský aby ty svědky všecky vyslyšal, srovnajte se nebo nesrovnajte, aby tak kázal
|
|---|
| [6] |
psáti, jakž oni budou praviti, a ty svědky aby ubrmanóm dal, a oni aby mezi stra-
|
|---|
| [7] |
nami o to konec učinili, poněvadž sú to na se vzali mocně. Stalo se v středu den
|
|---|
| [8] |
svatého kříže nalezenie.
|
|---|
| [9] |
|
|---|
| [10] |
|
|---|
| [11] |
Mezi Tomášem Horňateckým z Dobročovic a Mikulášem Popelem z Vesce o pobránf svrchkü
|
|---|
| [12] |
po faráři. 1503, 3. května.
|
|---|
| [13] |
Thomáš Horňatecký z Dobročovic pohnal Mikuláše Popela z Vesce. Vinil ho
|
|---|
| [14] |
z pobrání svrchkuov, z kalicha střiebrného, z omiralu perlového, z šuby, z pasu střie-
|
|---|
| [15] |
brného, ze lžic střiebrných, z kněh s perlovými třapci, z zákonu a z jiných několi-
|
|---|
| [16] |
kerých kněh, z sobolové čepice, z truhlice, v kteréž byly sú poklady někteří, hotové
|
|---|
| [17] |
penieze, zlatí a groši a jiní klenoti, i z některých hospodářských věcí, mís cínových,
|
|---|
| [18] |
kteréžto věci on Thomáš pokládá za dvě stě kop grošuov českých, ješto mu je nade-
|
|---|
| [19] |
psaný Popel pobral po jeho knézi v Chvatlinách. Vlozen puohon léta MDIT v středu
|
|---|
| [20] |
před svatým Řehořem [9. března).
|
|---|
| [21] |
V té při mezi Thomášem z Dobročovic s jedné, a Mikulášem Popelem z Vesce
|
|---|
| [22] |
s strany druhé. Kdež on Tomáš vinil jej Popela z pobrání svrchkuov, z kalicha střie-
|
|---|
| [23] |
brného a z jiných věcí, kteréž jest pobral po knězi jeho v Chvatlinách etc., tak
|
|---|
| [24] |
jakož puohon šíře svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Popel pohnaný
|
|---|
| [25] |
odpíraje pravil, že jest toho kostela v Chvatlině pán podací, a ten kněz že jest
|
|---|
| [26] |
kšaft a zřiezení všech svých věcí a hospodářstvie učinil, a že on přes to, což jest
|
|---|
| [27] |
v tom kšaftu viece odkázáno nebylo, pobral. A na to ukázal některá svědomí. A dále
|
|---|
| [28] |
pravil, že jest toho nebylo tak mnoho, z čehož ho on vinil, než což jest pobral, že
|
|---|
| [29] |
jest mu to kněz dal, a pravie, že jest on Tomáš toho knězi v kšaftu povolenie dal,
|
|---|
| [30] |
aby své vedle něho Popela dal, komu chce. A na to ukázal týž kšaft. Tu JMt pán,
|
|---|
| [31] |
pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého,
|
|---|
| [32] |
se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor, svědomí
|
|---|
| [33] |
i ten kšaft, takto o tom nalezli: Poněvadž on Thomáš i Mikuláš povolení sú oba
|
|---|
| [34] |
dali tomu knězi, aby své dal, komu chce, a při tom kšaftu se oba dva pokládají
|
|---|
| [35] |
páni podacieho toho a k tomu své pečeti přitiskli; i poněvadž se Mikuláš zná, že
|
|---|
| [36] |
by něco pobral, z čehož ho Tomáš vinil, a toho ničímž neprovedl, by mu kněz co
|
|---|
| [37] |
odkázal; protož což jest toho koli pobral, z čehož ho on v puohonu vinil a k čemu
|
|---|
| [38] |
se zná, aby se o to s Tomášem ve dvů nedělí rozdělil; a čehož praví že jest ne-
|
|---|
