[1] |
|
---|
[2] |
lavem Senecskym v Rakovníce v domé Jana Chodaura, tak że sú sobě chtěli po po-
|
---|
[3] |
hlavku dáti, tu on Otík jeho Příského chytil v puoli a nepřieteli jeho jemu se brá-
|
---|
[4] |
niti nedal, a on Václav Senecský, jeho nepřietel, v jeho Otfkovÿch rukou najprv jej
|
---|
[5] |
pohlavkoval, a potom dosáhl šavle u téhož Otíka připásané, jest jej Petra netoliko
|
---|
[6] |
zraniel, ale skuoro i ochromil, a by nebylo dobrého člověka Všeslava Strojeticského,
|
---|
[7] |
že jest mu šavli vytrhl, snad by jej byl v rukou jeho zabil. Vložen puohon v pátek
|
---|
[8] |
před květnů nedělí [18. brezna] léta MDIT*.
|
---|
[9] |
V té při mezi Petrem Příským s jedné, a Otíkem z Šlovic s strany druhé.
|
---|
[10] |
Kdež on Petr vinil jej Otíka z toho, když jest byla vznikla nějaká puotka mezi ním
|
---|
[11] |
Petrem puovodem a Václavem Senecskím, tu že on Otík pohnaný jeho Petra chytil
|
---|
[12] |
a nepřieteli jeho brániti se nedal etc., tak jakož puohon šíře svědčí. A na to ukázal
|
---|
[13] |
svědomí. Proti tomu on Otík pohnaný odpieraje pravil, že jest to dobrým úmyslem
|
---|
[14] |
učinil, nechtě rád toho zlého mezi nimi dopustiti: Tu JMt pán, pan Vilém z Pern-
|
---|
[15] |
šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady-
|
---|
[16] |
kami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, odpor i svědomí, takto o tom nalezli:
|
---|
[17] |
Poněvadž ti svědkové sami to vyznávají, že když jest k šavli přišel Václav Senecský,
|
---|
[18] |
že jest ho hned téhož Příského Otík nadepsaný zastupoval, a potom, když se ta věc
|
---|
[19] |
rozvedla a on Petr raněn byl, že jest pověděl: „Pane Václave, by mi to byl samému
|
---|
[20] |
udělal, radši bych to byl viděl;“ i poněvadž se je to zřetedlně v těch svědciech
|
---|
[21] |
shledalo, že jest on Otík dobrým úmyslem to učinil, z té příčiny týž pohnaný Otík
|
---|
[22] |
jemu Petrovi puovodovi tu nic povinovat nenie. Stalo se v pátek po svatém Tiburcí.
|
---|
[23] |
|
---|
[24] |
1170.
|
---|
[25] |
Mezi Radslavem z Šebířova a Bohuslavem Litovským ze Svinař o nářek cti. 1502, 15. dubna.
|
---|
[26] |
Radslav z Šebířova pohnal Bohuslava Litovského z Svinař. Vinil jej z nářku
|
---|
[27] |
cti. Vložen puohon léta MD druhého v úterý po přenesení sv. Václava [8. bfezna].
|
---|
[28] |
Léta MD druhého v pátek po svatém Tiburci [15. dubna]. Jakoż Radslav
|
---|
[29] |
Beřkovský z Šebířova pohnal jest byl Bohuslava Litovského z Svinař a viniti jej
|
---|
[30] |
chtěl z nářku cti. A stoje týž Radslav před pány JMtí v soudu komorním, oznámil
|
---|
[31] |
jest své stání, že po své cti stojí, ale Bohuslav z Svinař pohnaný že jest nestál,
|
---|
[32] |
protože jest umřel, žádaje pánuov JMtí v tom za opatření, že on po své cti stojí
|
---|
[33] |
jako dobrý člověk. JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteinč ete., najvyšší
|
---|
[34] |
hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyšíce jeho
|
---|
[35] |
Radslavovu slušnou, hodnou, potfebnou i poctivou žádost a jeho stání o jeho čest,
|
---|
[36] |
vypovčdčli: že ten a takový nárok od Bohuslava Litovského jemu Radslavovi k žádné
|
---|
[37] |
škodě ani ujmě jeho cti nenie ani jeho dobré pověsti nynie i budoucně. Stalo se
|
---|
[38] |
v pátek po svatém Tiburcí.
|
---|
[39] |
R. IIL 1. 247. a.
|
---|