2 roku 1502. 533
lavem Senecskym v Rakovníce v domé Jana Chodaura, tak że sú sobě chtěli po po-
hlavku dáti, tu on Otík jeho Příského chytil v puoli a nepřieteli jeho jemu se brá-
niti nedal, a on Václav Senecský, jeho nepřietel, v jeho Otfkovÿch rukou najprv jej
pohlavkoval, a potom dosáhl šavle u téhož Otíka připásané, jest jej Petra netoliko
zraniel, ale skuoro i ochromil, a by nebylo dobrého člověka Všeslava Strojeticského,
že jest mu šavli vytrhl, snad by jej byl v rukou jeho zabil. Vložen puohon v pátek
před květnů nedělí [18. brezna] léta MDIT*.
V té při mezi Petrem Příským s jedné, a Otíkem z Šlovic s strany druhé.
Kdež on Petr vinil jej Otíka z toho, když jest byla vznikla nějaká puotka mezi ním
Petrem puovodem a Václavem Senecskím, tu že on Otík pohnaný jeho Petra chytil
a nepřieteli jeho brániti se nedal etc., tak jakož puohon šíře svědčí. A na to ukázal
svědomí. Proti tomu on Otík pohnaný odpieraje pravil, že jest to dobrým úmyslem
učinil, nechtě rád toho zlého mezi nimi dopustiti: Tu JMt pán, pan Vilém z Pern-
šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady-
kami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, odpor i svědomí, takto o tom nalezli:
Poněvadž ti svědkové sami to vyznávají, že když jest k šavli přišel Václav Senecský,
že jest ho hned téhož Příského Otík nadepsaný zastupoval, a potom, když se ta věc
rozvedla a on Petr raněn byl, že jest pověděl: „Pane Václave, by mi to byl samému
udělal, radši bych to byl viděl;“ i poněvadž se je to zřetedlně v těch svědciech
shledalo, že jest on Otík dobrým úmyslem to učinil, z té příčiny týž pohnaný Otík
jemu Petrovi puovodovi tu nic povinovat nenie. Stalo se v pátek po svatém Tiburcí.
В. Ш. |. 283 b.
1170.
Mezi Radslavem z Šebířova a Bohuslavem Litovským ze Svinař o nářek cti. 1502, 15. dubna.
Radslav z Šebířova pohnal Bohuslava Litovského z Svinař. Vinil jej z nářku
cti. Vložen puohon léta MD druhého v úterý po přenesení sv. Václava [8. bfezna].
Léta MD druhého v pátek po svatém Tiburci [15. dubna]. Jakoż Radslav
Beřkovský z Šebířova pohnal jest byl Bohuslava Litovského z Svinař a viniti jej
chtěl z nářku cti. A stoje týž Radslav před pány JMtí v soudu komorním, oznámil
jest své stání, že po své cti stojí, ale Bohuslav z Svinař pohnaný že jest nestál,
protože jest umřel, žádaje pánuov JMtí v tom za opatření, že on po své cti stojí
jako dobrý člověk. JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteinč ete., najvyšší
hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyšíce jeho
Radslavovu slušnou, hodnou, potfebnou i poctivou žádost a jeho stání o jeho čest,
vypovčdčli: že ten a takový nárok od Bohuslava Litovského jemu Radslavovi k žádné
škodě ani ujmě jeho cti nenie ani jeho dobré pověsti nynie i budoucně. Stalo se
v pátek po svatém Tiburcí.
R. IIL 1. 247. a.
