EN | ES |

Facsimile Lines

802


< Page >

[1]
502 D. XIII. Registra soudu komorního

[2]
s poplatky i se vším, což k nim k těm Berunicóm přísluší, tak jakož ten kšaft od
[3]
téhož někdy manžela jejieho učiněný šíře svědčí. Vložen puohon léta božieho tisícieho
[4]
pétistého prvnieho ve čtvrtek po svatém Bartholoméji appo&tolu boZiem [26. srpna].

[5]
V při mezi Alžbětů z Barchova s jedné, a Janem Odéradem z Sekefic
[6]
s strany druhé, kdež táž paní Alžběta jeho Oděrada vinila ze rčení, Ze jest na
[7]
tom statku, pokudž kšaft a zřiezení nebožtíka Jana Zdechovského, manžela jejieho,
[8]
svědčí a ukazuje, překážky činiti nechce, a že přes to přiřčenie na ni právo o statek
[9]
její Běrunice, týmž kšaftem odkázanaj a danaj, ustál, tak jakož puohon i žaloba
[10]
jejie šíře svědčí a ukazuje. Proti tomu on Jan Oděrad pohnaný pověděl, že se ta
[11]
pře dotýče statku a gruntu dědičného, v tom žádaje podle práva za opatřenie,
[12]
a pravie, že povinen tuto o to odpoviedati nenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern-
[13]
šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady-
[14]
kami, krále JMti raddami, takto o tom vypoviedají: Poněvadž z zemského plného soudu
[15]
o ten grunth dědicský právo stané dáno jest a gruntuov dotýče se dědičných, z
[16]
příčiny JMt tento puohon zdvihaji. A chtie-li sebe právem hleděti zemským, právo
[17]
se jim nezavierá. Stalo se v úterý před sv. Tiburcím.

[18]
R. III. 1, 4 b.

[19]
| 1122.
[20]
Mezi Annou z Nelžejovic a Anežkou z Míkovic o pych polní. 1502. 12. dubna.

[21]
Anna z Nelžejovic pohnala Anežky z Míkovic. Viniti ji chce z pychu a pro
[22]
ten pych z padesáti kop grošuov českých, protože jest na jejie louce kázala seno
[23]
i votavu sséci etc. Puohon stojí potomně psán.

[24]
V při mezi Annú z Nelžejovic s jedné, a Anežkú z Míkovic s strany druhé.
[25]
Jakož ona Anna vinila ji Anežku z pychu a pro ten pych z padesáti kop grošuov
[26]
českých, proto že by seno na louce jejie i votavu sséci kázala etc., tak jakož
[27]
puohon šíře svědčí. A na to ukázala svědomí, kteréžto svědomí vyznává o mezníciech.
[28]
Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr králov-
[29]
stvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, odkládají této pře do
[30]
svatého Martina najprv příštieho [11. listopadu] z příčiny , aby strany na ohle-
[31]
dání toho purkrabí hradu Pražského vedly, na čiech se jest to gruntiech stalo pobrání
[32]
toho sena; a svědomí ta, kteráž pokazovali, neb jestliže ještě která mají, ta aby
[33]
on purkrabie s sebů vzal, a kteráž mají ještě, též aby před purkrabí tam ukázali
[34]
na tom ohledání, a nad to budou-li které ještě chtieti vésti, to purkrabie aby také
[35]
prijal. A to vohledání v tom času býti v tomto odložení. A purkrabie to ohle-
[36]
daje, svědky vyslyše a tomu vyrozoměje, aby na ten čas svatého Martina pány zpravil,
[37]
a strany aby zase stály na den svatého Martina najpry příštieho, že tu budou pány

[38]
JMtí spravedlivým rozsudkem o to rozeznány. Stalo se v úterý před svatým Tiburcím.
[39]
R. III. l. č a.


Text viewFacsimile