502 D. XIII. Registra soudu komorního
s poplatky i se vším, což k nim k těm Berunicóm přísluší, tak jakož ten kšaft od
téhož někdy manžela jejieho učiněný šíře svědčí. Vložen puohon léta božieho tisícieho
pétistého prvnieho ve čtvrtek po svatém Bartholoméji appo&tolu boZiem [26. srpna].
V té při mezi Alžbětů z Barchova s jedné, a Janem Odéradem z Sekefic
s strany druhé, kdež táž paní Alžběta jeho Oděrada vinila ze rčení, Ze jest jí na
tom statku, pokudž jí kšaft a zřiezení nebožtíka Jana Zdechovského, manžela jejieho,
svědčí a ukazuje, překážky činiti nechce, a že přes to přiřčenie na ni právo o statek
její Běrunice, jí týmž kšaftem odkázanaj a danaj, ustál, tak jakož puohon i žaloba
jejie šíře svědčí a ukazuje. Proti tomu on Jan Oděrad pohnaný pověděl, že se ta
pře dotýče statku a gruntu dědičného, v tom žádaje podle práva za opatřenie,
a pravie, že povinen tuto o to odpoviedati nenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern-
šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady-
kami, krále JMti raddami, takto o tom vypoviedají: Poněvadž z zemského plného soudu
o ten grunth dědicský právo stané dáno jest a gruntuov dotýče se dědičných, z té
příčiny JMt tento puohon zdvihaji. A chtie-li sebe právem hleděti zemským, právo
se jim nezavierá. Stalo se v úterý před sv. Tiburcím.
R. III. 1, 4 b.
| 1122.
Mezi Annou z Nelžejovic a Anežkou z Míkovic o pych polní. 1502. 12. dubna.
Anna z Nelžejovic pohnala Anežky z Míkovic. Viniti ji chce z pychu a pro
ten pych z padesáti kop grošuov českých, protože jest jí na jejie louce kázala seno
i votavu sséci etc. Puohon stojí potomně psán.
V té při mezi Annú z Nelžejovic s jedné, a Anežkú z Míkovic s strany druhé.
Jakož ona Anna vinila ji Anežku z pychu a pro ten pych z padesáti kop grošuov
českých, proto že by jí seno na louce jejie i votavu sséci kázala etc., tak jakož
puohon šíře svědčí. A na to ukázala svědomí, kteréžto svědomí vyznává o mezníciech.
Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr králov-
stvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, odkládají této pře až do
svatého Martina najprv příštieho [11. listopadu] z příčiny té, aby strany na ohle-
dání toho purkrabí hradu Pražského vedly, na čiech se jest to gruntiech stalo pobrání
toho sena; a svědomí ta, kteráž sú pokazovali, neb jestliže ještě která mají, ta aby
on purkrabie s sebů vzal, a kteráž mají ještě, též aby před purkrabí tam ukázali
na tom ohledání, a nad to budou-li které ještě chtieti vésti, to purkrabie aby také
prijal. A to vohledání má v tom času býti v tomto odložení. A purkrabie to ohle-
daje, svědky vyslyše a tomu vyrozoměje, aby na ten čas svatého Martina pány zpravil,
a strany aby zase stály na den svatého Martina najpry příštieho, že tu budou pány
JMtí spravedlivým rozsudkem o to rozeznány. Stalo se v úterý před svatým Tiburcím.
R. III. l. č a.
