| [1] |
Rosepře roku 1514 o držení tálův, 453
|
|---|
| [2] |
v tom cupusu, aby je vzal, ale on jest jí nepověděl, beru ani neberu. A druhé, že
|
|---|
| [3] |
sem já jemu je dával zhola, ale žena mi odepřela, že jich tak dáti nechce, než
|
|---|
| [4] |
jestliže by je chtěl v tom cupusu vziti, aby je vzal. A upřímo já toto pravím, chce-li
|
|---|
| [5] |
mne on před VMtí z toho dání viniti; když mne obešle, já mu budu odpovidati.
|
|---|
| [6] |
[Na vloženém lístku :] Pan Samson mezi jinými řečmi pověděl: Pane hofmistře,
|
|---|
| [7] |
páni milí, kdež se oni na tom mýlí: že sú tále dávány, a že sem dal, jest rozdíl;
|
|---|
| [8] |
neb já vedu žalobu od ženy své, ne od sebe: ale já pravím, že sem jemu tále
|
|---|
| [9] |
dával a dáti chtěl a dal, k tomu se znám, že sem je jemu zhola dal, ale žena mi oc.
|
|---|
| [10] |
Jan Koráb pověděl: Pane milý sc, však jest obeslán k tomu.
|
|---|
| [11] |
Pan Samson pověděl: Nejsem; pakli JMt pán dí, že sem já k tomu obeslán,
|
|---|
| [12] |
tehdy já budu odpovídati.
|
|---|
| [13] |
Jan Koráb pověděl, že pan Samson vždy zase cúfá a chce jakús obálku
|
|---|
| [14] |
v tom učiniti, než Bůh dá, tomu nic neudělá.
|
|---|
| [15] |
A tu jest jim uloženo, aby zas stáli ve dvú nedělí.
|
|---|
| [16] |
Jan Koráb pověděl: Urozený pane oc. Vít toto mi před VMtí pověděti kázal:
|
|---|
| [17] |
K svědkóm vedení, jací sú svědci jich, jako někteří z přátel a chůva 'a služebník,
|
|---|
| [18] |
VMt to račte podle práva všecko rozvážiti, mají-li ti za svědomí přijati býti, v tom
|
|---|
| [19] |
|
|---|
| [20] |
Svědomí paní Doroty z Duběnek proti Vítovi písaři: Pan
|
|---|
| [21] |
Strachota mladší z Kralovic dal listem svědomí takto: Já Strachota mladší z Kra-
|
|---|
| [22] |
lovic oznamuji tímto listem všudy, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, a zvláště před
|
|---|
| [23] |
úřadem horním na Horách Kutnách, že mi jest to dobře v paměti a při tom sem
|
|---|
| [24] |
byl, kdež některý čas paní Dorota z Duběnek, paní Samsonová, v domě svém mluvila
|
|---|
| [25] |
jest k Vítovi písaři dolu Rabštýna na Kaňku ležícího, aby ty tále, to jest 5 třicátých
|
|---|
| [26] |
sirotčích a jejích někomu prodal, anebo aby je sám v cupusu na ty tále naraženým
|
|---|
| [27] |
vzal anebo někomu jinému dal. A týž Vít k tomu jest pověděl, že jich žádnému pro-
|
|---|
| [28] |
dati ani odbyti nemůž, a sám že jich těch tálüv v cupusu naraZeném vzíti nechce;
|
|---|
| [29] |
a s tím jest odešel. A což tuto vyznávám, to beru k své víře a duši, že jest v pravdě
|
|---|
| [30] |
tak. "Toho na potvrzení já nadepsaný Strachota z Kralovic pečeť můú vlastní a při-
|
|---|
| [31] |
rozenü dal sem pfitisknüti k tomuto listu. Dán na Horách Kutnách v pátek před
|
|---|
| [32] |
sv. Alžbčtú léta páně 1513. [18. listopadu 1513.]
|
|---|
| [33] |
Druhé svědomí paní Doroty: Vondra písař, učiniv přísahu podle práva
|
|---|
| [34] |
k svědomí, pověděl: Toto mi jest svědomo, když sme byli posláni k Vítovi písaři
|
|---|
| [35] |
s Jiříkem Ahníkem od paní Doroty Samsonové, i mluvil k Vítovi Ahník: Posláni
|
|---|
| [36] |
sme k tobě, Víte, od paní Doroty Samsonové, aby jí dal ibrlaf na tále v Rabštejně,
|
|---|
| [37] |
který si jí povinovat a který si jí zadržal. K tomu Vít řekl: Chci dáti a dám, a také
|
|---|
