| [1] |
402 B. XIU. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531.
|
|---|
| [2] |
takovou minci bíti pomáhali, a jistotu konečnů zvěděli, kde a v kterých místech
|
|---|
| [3] |
a kto jsú, kteří tu minci tepú. Kdež nám pak oznámeno jest, kterak by nějaký Jan
|
|---|
| [4] |
Tlustý, kterýž prvé kožišníkem byl v Turnově, též vědomost o tom měl a pomocník
|
|---|
| [5] |
jich byl. Protož my vám na místě JKMti, jakožto hajtmanu toho kraje Boleslavského,
|
|---|
| [6] |
poroučíme, abyšte vy téhož Jana Tlustýho vyzdvihnúti dali, buď na, kteréžkoli straně,
|
|---|
| [7] |
podtají naň strach pustili, aby on oznámil, kde tu minci a kto ji tepe, a srovnával-li
|
|---|
| [8] |
by se s těmito, a což by koli se poznal [sic], že nám to také oznámíte, abychme
|
|---|
| [9] |
se čím věděli spraviti. Datum sabbato post XT" virginum anno 1530.
|
|---|
| [10] |
Jan z Wartumberka, Wolfart oc.
|
|---|
| [11] |
Urozenému pánu, panu Kundratovi Krajířovi z Krajku a na Mladém Boleslavi, pánu
|
|---|
| [12] |
|
|---|
| [13] |
336.
|
|---|
| [14] |
Janovi z Waldšteina: že Jiří Popel z Lobkovic uvězněné poddané jeho propustí, budou-li
|
|---|
| [15] |
uruëeni v určité summě.
|
|---|
| [16] |
B. m. 1530, 25. října (f. 56 a).
|
|---|
| [17] |
SluZbu svá vzkazujem, urozeny pane, pane a příteli náš milý! Kdež nám
|
|---|
| [18] |
píšete, že by pan Jiřík Popel některé lidi vaše zjímati dal, a jak jste na něm toho
|
|---|
| [19] |
požádali, aby je vám na rukojmie vydal, tomu psaní vašemu jsme vyrozuoměli oc.
|
|---|
| [20] |
A pane příteli náš milý! Když jsme teď nyní pro potřebu krále JMti byli, oznámil
|
|---|
| [21] |
jest nám nejvyšší pan písař královstvie Českého, spolu hajtman a tovaryš náš, kterak
|
|---|
| [22] |
když jest pro svi potřebu na Krupku jezdil, kterak nenadále byl by Doupovcovi,
|
|---|
| [23] |
nepříteli tohoto královstvie, v ruce vjel, kdež z daru všemohoucího pána Boha z ta-
|
|---|
| [24] |
kového nebezpečenství jest vyšel. Ale však poddaní JKMti, jakožto Václav Lekeš,
|
|---|
| [25] |
toho jest neušel, ale sám pát [sic] jat, ale také syn mu vzat jest, kterémuž také
|
|---|
| [26] |
toho jistě jako poddanému JKMti nepřejem.
|
|---|
| [27] |
A poněvadž se netoliko oustní správa vo Doupovcovi tu zběhla, ale i skutek
|
|---|
| [28] |
se stal, bylo jest náležité panu písaři, jakožto jednomu hajtmanu, poněvadž v tom
|
|---|
| [29] |
kraji byl, o takové věci se ptáti a to opatřiti. A poněvadž správu měl o některých
|
|---|
| [30] |
podezřelých osobách, tak dobře o vašich, jako o jiných, slušné bylo, aby je vyzdvih-
|
|---|
| [31] |
núti, až do gruntovniho jimi se vyptání opatřiti, poručil, jakož jistě neobmeškáme
|
|---|
| [32] |
v tom i v jiném v kraji konečně a pilně se vytazovati, abychom se fedruñkuov
|
|---|
| [33] |
Viléma Doupovce a jeho pomocníkuov doptati mohli.
|
|---|
| [34] |
A protož, což jest v této míře pan Popel učinil a ty osoby vyzdvihnúti kázal,
|
|---|
| [35] |
neučinil sám z sebe, než na rozkázání spolu nás jednoho hajtmana, a protož není se
|
|---|
| [36] |
jemu co diviti, ani co za zlé míti. Než poněvadž vy se k tomu poddáváte, že byšte
|
|---|
| [37] |
ty jmenované lidi vyručiti chtěli; my jako ti, ješto bychme se nad žádným neradi
|
|---|
| [38] |
unáhlili; než dokonalého gruntu a pravdy se dověděli, přejíc jim i toho, aby se oni,
|
|---|
