402 B. XIU. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531.
takovou minci bíti pomáhali, a jistotu konečnů zvěděli, kde a v kterých místech
a kto jsú, kteří tu minci tepú. Kdež nám pak oznámeno jest, kterak by nějaký Jan
Tlustý, kterýž prvé kožišníkem byl v Turnově, též vědomost o tom měl a pomocník
jich byl. Protož my vám na místě JKMti, jakožto hajtmanu toho kraje Boleslavského,
poroučíme, abyšte vy téhož Jana Tlustýho vyzdvihnúti dali, buď na, kteréžkoli straně,
podtají naň strach pustili, aby on oznámil, kde tu minci a kto ji tepe, a srovnával-li
by se s těmito, a což by koli se poznal [sic], že nám to také oznámíte, abychme
se čím věděli spraviti. Datum sabbato post XT" virginum anno 1530.
Jan z Wartumberka, Wolfart oc.
Urozenému pánu, panu Kundratovi Krajířovi z Krajku a na Mladém Boleslavi, pánu
a příteli našemu milému.
336.
Janovi z Waldšteina: že Jiří Popel z Lobkovic uvězněné poddané jeho propustí, budou-li
uruëeni v určité summě.
B. m. 1530, 25. října (f. 56 a).
SluZbu svá vzkazujem, urozeny pane, pane a příteli náš milý! Kdež nám
píšete, že by pan Jiřík Popel některé lidi vaše zjímati dal, a jak jste na něm toho
požádali, aby je vám na rukojmie vydal, tomu psaní vašemu jsme vyrozuoměli oc.
A pane příteli náš milý! Když jsme teď nyní pro potřebu krále JMti byli, oznámil
jest nám nejvyšší pan písař královstvie Českého, spolu hajtman a tovaryš náš, kterak
když jest pro svi potřebu na Krupku jezdil, kterak nenadále byl by Doupovcovi,
nepříteli tohoto královstvie, v ruce vjel, kdež z daru všemohoucího pána Boha z ta-
kového nebezpečenství jest vyšel. Ale však poddaní JKMti, jakožto Václav Lekeš,
toho jest neušel, ale sám pát [sic] jat, ale také syn mu vzat jest, kterémuž také
toho jistě jako poddanému JKMti nepřejem.
A poněvadž se netoliko oustní správa vo Doupovcovi tu zběhla, ale i skutek
se stal, bylo jest náležité panu písaři, jakožto jednomu hajtmanu, poněvadž v tom
kraji byl, o takové věci se ptáti a to opatřiti. A poněvadž správu měl o některých
podezřelých osobách, tak dobře o vašich, jako o jiných, slušné bylo, aby je vyzdvih-
núti, až do gruntovniho jimi se vyptání opatřiti, poručil, jakož jistě neobmeškáme
v tom i v jiném v kraji konečně a pilně se vytazovati, abychom se fedruñkuov
Viléma Doupovce a jeho pomocníkuov doptati mohli.
A protož, což jest v této míře pan Popel učinil a ty osoby vyzdvihnúti kázal,
neučinil sám z sebe, než na rozkázání spolu nás jednoho hajtmana, a protož není se
jemu co diviti, ani co za zlé míti. Než poněvadž vy se k tomu poddáváte, že byšte
ty jmenované lidi vyručiti chtěli; my jako ti, ješto bychme se nad žádným neradi
unáhlili; než dokonalého gruntu a pravdy se dověděli, přejíc jim i toho, aby se oni,
