| [1] |
|
|---|
| [2] |
|
|---|
| [3] |
1452, 2. Decmb. ve Vídní. — Hanuš z Lichtenšteina kvituje Oldřicha z Rožemberka
|
|---|
| [4] |
z 50 kop úroku svatojirského z jistiny 1000 kop, kterouž byl po své dceři věnoval. D. ve
|
|---|
| [5] |
Vídni v sobotu po sv. Ondřeji r. 1452. (Něm. L. r.)
|
|---|
| [6] |
|
|---|
| [7] |
1453. — Perchta Jindřichovi bratru svému, prosíc ho, aby jí v bídě pomohl a peníze poslal
|
|---|
| [8] |
a manželu jejímu domluvil. (L. r.)
|
|---|
| [9] |
Milý bratře! ještěť tebe prosím, rozpomeń se pro Buoh nade mni a pošli mi
|
|---|
| [10] |
penieze ty, ať své dluhy zpravím; však ještě to ku paméti privodím, jakożć jsem to
|
|---|
| [11] |
i prve věděti dala; však vieš, žeť jsem těch 30 kop gr. dlužna před svými Sestine-
|
|---|
| [12] |
dělmi, a od té doby dobře druhých třiceti kop, ježto to bohdá máš slyšeti, kamť jsem
|
|---|
| [13] |
co utratila. A od něho nikdež nic nemajíc, a slíbilť mi je penieze dáti, ale nedalt
|
|---|
| [14] |
mi je nic, a viem to, dé-lit mi co, žeť mi jedné oči zaplíští, ježtoť já sobě tiem ne-
|
|---|
| [15] |
budu moci nic zjednati. A daleko ho nesmiem napomínati, aby se nerozhnéval; pakli
|
|---|
| [16] |
by se nehnčval, ale viem, že mi vždy slibovati bude, a nic z toho nebude. A. nynie
|
|---|
| [17] |
položil velikú daň na lidi tu v mčstč, a lidé chtie, abych přes hlavu platila, cožť
|
|---|
| [18] |
jsem komu dlužna. A.já jsem napsána i v krčmě i v masných krámiech, jako jiná
|
|---|
| [19] |
chodákynč, a již mně za to hanba, komuž jsem co dlužna, že jim mám tak klamati,
|
|---|
| [20] |
A věruť mi toho velmi žel, žeť tebe mám tak napomínati, že to vidím, žeť se mne
|
|---|
| [21] |
tak dlúho nezazelé. Muoj milý bratfe! zpomeň na tu lásku, ježto ty dobře vieš,
|
|---|
| [22] |
kterúž jsem k tobě nade všecky živé lidi měla i mám ......... se mne již, jakož
|
|---|
| [23] |
mi to vzkazuješ, že mne opustiti nechceš, jiží by mi to bylo čas okézati, nebté toho
|
|---|
| [24] |
nyní veliká potřeba. А věz, žeť teď nynie k tobě posla šeli a že jednoho haléře
|
|---|
| [25] |
nemám, aniž viem, bych se kde v penieze objíti mohla; protož nemeškajž a pošli
|
|---|
| [26] |
mi ty penieze, což muožeš najspieši. A zatoť tebe zvlášť prosím, abyste mu nemeškali
|
|---|
| [27] |
těch 50 kop poslati, ale těch Svatohavelských, zda by ty se mně mohly dostati, když bych
|
|---|
| [28] |
nahoru přijela; a což muožte jemu pomoci, v čemž by vás požádal, nezmeškávajte toho,
|
|---|
| [29] |
zda byste ho tiem k své vuoli připravili. Slyšelať jsem, že byšte se měli opět v Linci s jeho
|
|---|
| [30] |
bratrem shledati; také jsem slyšela, jako jste v Linci spolu byli, že jste se velmi přá-
|
|---|
| [31] |
telsky k sobě měli; věziž, žef se on vás velmi za Štejrek bojí, a žeť mého pána i mě
|
|---|
| [32] |
miení skoro nahoru i sám se k vám vypraviti. I velmi bych já tomu nerada, by to prve
|
|---|
| [33] |
bylo, nežli já nahoru přijedu, proto, neb viem, že od nich dosti řeči a slibuov bude;
|
|---|
| [34] |
bojím se, byšte vy se tak daleko s nimi v řeč nezamluvili a nevěřili jim daleko. Proto
|
|---|
| [35] |
kdyží já se s vámi shledám a někakých věcí vás zpravím, a jakž by se vaše řeč
|
|---|
| [36] |
změnila, potom po mé řeči takt by to velmi znamenito bylo, žeť to skrze mě
|
|---|
| [37] |
jde. A jestliže se s bratrem, s jeho shledáš, přijměte to pěkně, żef se on chce pfili-
|
|---|
| [38] |
niti, ať by dobře mezi námi bylo. A za toť tebe zvláště prosím, aby k němu mluvil,
|
|---|
