z roku 1452 a 1458. 261
85.
1452, 2. Decmb. ve Vídní. — Hanuš z Lichtenšteina kvituje Oldřicha z Rožemberka
z 50 kop úroku svatojirského z jistiny 1000 kop, kterouž byl po své dceři věnoval. D. ve
Vídni v sobotu po sv. Ondřeji r. 1452. (Něm. L. r.)
36.
1453. — Perchta Jindřichovi bratru svému, prosíc ho, aby jí v bídě pomohl a peníze poslal
a manželu jejímu domluvil. (L. r.)
Milý bratře! ještěť tebe prosím, rozpomeń se pro Buoh nade mni a pošli mi
penieze ty, ať své dluhy zpravím; však ještě to ku paméti privodím, jakożć jsem to
i prve věděti dala; však vieš, žeť jsem těch 30 kop gr. dlužna před svými Sestine-
dělmi, a od té doby dobře druhých třiceti kop, ježto to bohdá máš slyšeti, kamť jsem
co utratila. A od něho nikdež nic nemajíc, a slíbilť mi je penieze dáti, ale nedalt
mi je nic, a viem to, dé-lit mi co, žeť mi jedné oči zaplíští, ježtoť já sobě tiem ne-
budu moci nic zjednati. A daleko ho nesmiem napomínati, aby se nerozhnéval; pakli
by se nehnčval, ale viem, že mi vždy slibovati bude, a nic z toho nebude. A. nynie
položil velikú daň na lidi tu v mčstč, a lidé chtie, abych přes hlavu platila, cožť
jsem komu dlužna. A.já jsem napsána i v krčmě i v masných krámiech, jako jiná
chodákynč, a již mně za to hanba, komuž jsem co dlužna, že jim mám tak klamati,
A věruť mi toho velmi žel, žeť tebe mám tak napomínati, že to vidím, žeť se mne
tak dlúho nezazelé. Muoj milý bratfe! zpomeň na tu lásku, ježto ty dobře vieš,
kterúž jsem k tobě nade všecky živé lidi měla i mám ......... se mne již, jakož
mi to vzkazuješ, že mne opustiti nechceš, jiží by mi to bylo čas okézati, nebté toho
nyní veliká potřeba. А věz, žeť teď nynie k tobě posla šeli a že jednoho haléře
nemám, aniž viem, bych se kde v penieze objíti mohla; protož nemeškajž a pošli
mi ty penieze, což muožeš najspieši. A zatoť tebe zvlášť prosím, abyste mu nemeškali
těch 50 kop poslati, ale těch Svatohavelských, zda by ty se mně mohly dostati, když bych
nahoru přijela; a což muožte jemu pomoci, v čemž by vás požádal, nezmeškávajte toho,
zda byste ho tiem k své vuoli připravili. Slyšelať jsem, že byšte se měli opět v Linci s jeho
bratrem shledati; také jsem slyšela, jako jste v Linci spolu byli, že jste se velmi přá-
telsky k sobě měli; věziž, žef se on vás velmi za Štejrek bojí, a žeť mého pána i mě
miení skoro nahoru i sám se k vám vypraviti. I velmi bych já tomu nerada, by to prve
bylo, nežli já nahoru přijedu, proto, neb viem, že od nich dosti řeči a slibuov bude;
bojím se, byšte vy se tak daleko s nimi v řeč nezamluvili a nevěřili jim daleko. Proto
kdyží já se s vámi shledám a někakých věcí vás zpravím, a jakž by se vaše řeč
změnila, potom po mé řeči takt by to velmi znamenito bylo, žeť to skrze mě
jde. A jestliže se s bratrem, s jeho shledáš, přijměte to pěkně, żef se on chce pfili-
niti, ať by dobře mezi námi bylo. A za toť tebe zvláště prosím, aby k němu mluvil,
