| [1] |
|
|---|
| [2] |
ráda počala bez vašie vuole. I prosím pro Buo, milý pane, račtež již svú pomoc nade
|
|---|
| [3] |
mnů činiti, nebt jste mne již právě tak zapomenuli, jakożt bych vám nikda nic nebyla,
|
|---|
| [4] |
nebť mi sej již dalece zaželilo vašeho zapomenutie nade mnú; a Buoh to vie, Ze mi se bez
|
|---|
| [5] |
viny děje, cožť mi se děje, žeť na mně věrnú ženu má, ale nedáť mi toho ničím dobrým
|
|---|
| [6] |
požiti. Ač to kolivěk sama o sobě píši, věřímí Bohu, že toho bohdá jinak neshledáte,
|
|---|
| [7] |
ale ontě tak neřádně živ se všemi věcmi, ježtoť sej již všemu světu pronesl. A milý
|
|---|
| [8] |
pane! prosím TMti s velikým doufáním, že mi toho ráčíš nikakéž neodpoviedati pro
|
|---|
| [9] |
mé dobré, a že ráčíš tohoto pacholka přijieti proto, žefť mu ве) taká křivda pro mě
|
|---|
| [10] |
stala; a tak mohu za něho chutně slíbiti, žetě hodný a věrný pacholek chovati [sic].
|
|---|
| [11] |
Ráčilli by ho mieti klíčníkem k vínu anebo ku pivu anebo sám k svému pokoji
|
|---|
| [12] |
anebo ke všemu, k čemuž by ráčil, žetě věrný a rychtovný pacholek ke všem věcem;
|
|---|
| [13] |
a byl jest u p. Puchoméře pět let, a ont by mu zase rád, ale kdyží mu sej to pro
|
|---|
| [14] |
mě přihodilo, tak mu sej zdálo i mně i jiným, ať by k TMti šel. Ačí kolivěk žádný
|
|---|
| [15] |
o tom nevie, byť on k TMti šel, nežli já, račiž se tajně s těmi listy obierati, ať
|
|---|
| [16] |
by to potom zvěděno nebylo, bychť já TMti po něm jaké poselstvie učinila, než toho
|
|---|
| [17] |
rać netajiti, Żes ho pro mnó přijal; pakli by TMt nepřijal, a on tu přijda, roznesl
|
|---|
| [18] |
se, nebylt by potom svÿm hrdlem bezpečen, a mněť by toho velmi do TMti velmi
|
|---|
| [19] |
[sic] žel bylo; neb to rač včdčti, žeť mi se tiem má před lidmi mnoho dobrého
|
|---|
| [20] |
stati; a takéf mohu TMti chutné psáti za vérná pravdu toto, žeť sej tak stalo, a rač
|
|---|
| [21] |
v tom nebâti, bycht se i TMt zavedla. A prosím TMti, rač bez meškánie ke mně
|
|---|
| [22] |
někoho poslati, komuž by dobře věřil, a kaž se ptáti na to, jestližeť jinak uzří anebo
|
|---|
| [23] |
uptá se, neZ tak, jakoZt já védéti dávám, rač mě chutně o to kázati. A když ho
|
|---|
| [24] |
TMt přijme, a mezi lidi se to znese, již budú včdčti, Zef to tajno nenie, coZt mné
|
|---|
| [25] |
se přiházé; a necháli toho TMt tak pánu, budeť jemu to jedné k větčiemu posílení.
|
|---|
| [26] |
Ale rač tak řéci, žetě byl služebník některý TMti u Viedni a ten že by slyšel,
|
|---|
| [27] |
kterak sej tomuto pro mě přihodilo, a tento se tam přihodi[l] k tomu, ktoż je od
|
|---|
| [28] |
TMti byl, a ten mu kázal s sebú nahoru jíti, a tak že jej TMt přijal. I mluvilat
|
|---|
| [29] |
jsem já takto s Štěpánem, zdali pán chtěl potom toho na mě postihati, Ze by se
|
|---|
| [30] |
toto TMti doneslo, jaki mi je on tuto nelásku okázal a hanbu učinil mně i tobě,
|
|---|
| [31] |
a že nic nedrží, což je kolivěk slíbil, ač mi kolivěk již velmi těžko, že nechci toho
|
|---|
| [32] |
TMti nynie věděti dáti, protože by mi snad TMt nevěřil proto veliké zakazovánie,
|
|---|
| [33] |
kerakt on se zakazuje, než že toho chci tak ponechati, neb viem, že se TMti to od
|
|---|
| [34] |
jiných lidí donese, a že TMt vždy někoho má nedaleko od nás, ježto sě vždy po
|
|---|
| [35] |
mém bydle ptá, že toho TMt od jiných viece slyší, než ode mne; takť sěm já k němu
|
|---|
| [36] |
mluvila. Milay pane! mluviž tak také s ním, mluviž, ať by sě má řeč s TMtí srov-
|
|---|
| [37] |
nala. O milay pane! nevzpomeneteli na mě, neprávě nade mnůú učiníte a mněť bude
|
|---|
| [38] |
hanebné zahynüti. Zat již žádný se mnú nechce ostati pro veliký neřád a nüzi.
|
|---|
| [39] |
Vdals mé, milf pane, mo[h]ls mé radši ten den v zemi pokopati. Pruo Buoh ne-
|
|---|
