| [1] |
254 A, XXIX. Listy pani Perchty Lichtensteinskć z Rozemberka
|
|---|
| [2] |
TMti tyto listy přinesl, jest jemu odpuštěnie pro mě dáno, a to jest stará paní zjed-
|
|---|
| [3] |
nala s tiem šafářem, jakož kuchynnú věcí vládne i pivnicí i vším vládne i pánem;
|
|---|
| [4] |
pak ten jest zrádce a zloděj zevný, ježto ho nikdež žádný chovati nechtěl, než pán
|
|---|
| [5] |
jeho své mateři k libosti přijal, pak ten ji všech její zlostí pomáhá i jejiema oběma
|
|---|
| [6] |
dcerama, i těchť jí věcí pomáhá, jakožt jsem TMti to onehdy zvlášt na dúšičce psala.
|
|---|
| [7] |
Pak ten s starú paní a s jejími dcerami bydlé a veliké zlosti páší, než tento toho
|
|---|
| [8] |
TMt véeho zpravi. Nebt on toho svědom jest, a proto pryč musil, že mně rád slúžil
|
|---|
| [9] |
a jim toho pomáhati nechtěl. Pak proto stará paní a ten jistý šafář ho ku pánu
|
|---|
| [10] |
osočili, ale ona nad hlas na něho nesočila, než skrze toho jistého šafáře, a sama
|
|---|
| [11] |
což mu tajně pověděla; pak tento jako dobrý pacholek, vzav tu jedné dobrého starého pa-
|
|---|
| [12] |
noši, kterýž nynie tu jest, ježtoť ho je pán přeprosil, aby u něho byl a on tu po-
|
|---|
| [13] |
kúšé bydla nynie, ale nemiení tu ostati, protože se nemuož mému potupnému bydlu
|
|---|
| [14] |
dívati — i vypověděl pánu všecky zlosti toho šafáře i to vše, což je on jemu roz-
|
|---|
| [15] |
kázal, co mně má činiti; a já také, což mi sej kolivěk stalo, to jsem vše tomu
|
|---|
| [16] |
dobrému člověku osvědčila. Tak tentě toho pána zpravil, že mi se veliká křivda
|
|---|
| [17] |
děje, jakožt toho TMt tento dobře zpraví, kterak sej ten svád počal a oč. A tomu
|
|---|
| [18] |
rač tak ještě věřiti všecko, cožt praviti bude, jako by TMt z mých úst slyšel, a mně
|
|---|
| [19] |
chutně v tom také věřiti, neb sej to tajně nestalo. A ontě přede pánem i přede všemi
|
|---|
| [20] |
vyznal, že by byl chtěl jemu zlodějstvie pomáhati a na mě klamati, že by byl pryč
|
|---|
| [21] |
nebyl a že pro žádného pryč nenie, než proto, žej mně rád slúžil. A pán na to nic
|
|---|
| [22] |
neodpověděl, než poradiv se s tím šafářem a s mateří, i kázal jemu pryč.
|
|---|
| [23] |
Pak všickni křikem pánu toho za zlé mají a TMti také, že nade mnú muožeš
|
|---|
| [24] |
tolik dopustiti. A všickni na něho křičeli, aby k TMti šel, a ke mně mluviec, že by
|
|---|
| [25] |
TMt měl to učiniti a přiejieti jeho, a tudy že muož TMt zevnú příčinu k němu mieti,
|
|---|
| [26] |
že nižádné věci nedrží, což kolivěk TMti slíbí, a že je div, že muož TMti tak pěkně
|
|---|
| [27] |
vzkazovati a tak zle nade mnůú činiti, a řiekajíc, že by byl hoden, by mu i bral
|
|---|
| [28] |
i pálil, a že taká veliká potupa i núze zevná, ještoj toho plná Morava i Rakúsy, že
|
|---|
| [29] |
to TMti nemuož tajno býti, a że se kdy tak nade mnü muoZte zapomenüti. D. na
|
|---|
| [30] |
Valticích. Perchta z Rozmberka.
|
|---|
| [31] |
[Cedule pridaná]. Milý pane a milý otče! Rozpomeň se nade mnó, nad potupni,
|
|---|
| [32] |
nad biednú, nad nuznú ženú a nad svým dietětem, a nedopúštěj toho nade mni;
|
|---|
| [33] |
jako ten, ježtos jemu mocen i silen, a nečiň mi TMt té hanby i sám sobě a nedo-
|
|---|
| [34] |
půúštějí nade mnůú těch věcí, ježto mi člověcky nejsú možny snésti, neboť trpím ty
|
|---|
| [35] |
věci i to nebezpečenstvie svého hrdla i své cti od té nezčastné mateře a od těch
|
|---|
| [36] |
obů sestrú, ježtoť mi se toho psáti nehodí. Než rač věděti, žeť mi sej tak daleko
|
|---|
| [37] |
stesklo, ježtoť toho budu pánu Bohu na vás žalovati, jestliže mi z toho nepomuozte;
|
|---|
| [38] |
& to shledáte, Zet jim déle toho trpéti nebudu. I ještěť jsem nic nepočala, aniž bych
|
|---|
