254 A, XXIX. Listy pani Perchty Lichtensteinskć z Rozemberka
TMti tyto listy přinesl, jest jemu odpuštěnie pro mě dáno, a to jest stará paní zjed-
nala s tiem šafářem, jakož kuchynnú věcí vládne i pivnicí i vším vládne i pánem;
pak ten jest zrádce a zloděj zevný, ježto ho nikdež žádný chovati nechtěl, než pán
jeho své mateři k libosti přijal, pak ten ji všech její zlostí pomáhá i jejiema oběma
dcerama, i těchť jí věcí pomáhá, jakožt jsem TMti to onehdy zvlášt na dúšičce psala.
Pak ten s starú paní a s jejími dcerami bydlé a veliké zlosti páší, než tento toho
TMt véeho zpravi. Nebt on toho svědom jest, a proto pryč musil, že mně rád slúžil
a jim toho pomáhati nechtěl. Pak proto stará paní a ten jistý šafář ho ku pánu
osočili, ale ona nad hlas na něho nesočila, než skrze toho jistého šafáře, a sama
což mu tajně pověděla; pak tento jako dobrý pacholek, vzav tu jedné dobrého starého pa-
noši, kterýž nynie tu jest, ježtoť ho je pán přeprosil, aby u něho byl a on tu po-
kúšé bydla nynie, ale nemiení tu ostati, protože se nemuož mému potupnému bydlu
dívati — i vypověděl pánu všecky zlosti toho šafáře i to vše, což je on jemu roz-
kázal, co mně má činiti; a já také, což mi sej kolivěk stalo, to jsem vše tomu
dobrému člověku osvědčila. Tak tentě toho pána zpravil, že mi se veliká křivda
děje, jakožt toho TMt tento dobře zpraví, kterak sej ten svád počal a oč. A tomu
rač tak ještě věřiti všecko, cožt praviti bude, jako by TMt z mých úst slyšel, a mně
chutně v tom také věřiti, neb sej to tajně nestalo. A ontě přede pánem i přede všemi
vyznal, že by byl chtěl jemu zlodějstvie pomáhati a na mě klamati, že by byl pryč
nebyl a že pro žádného pryč nenie, než proto, žej mně rád slúžil. A pán na to nic
neodpověděl, než poradiv se s tím šafářem a s mateří, i kázal jemu pryč.
Pak všickni křikem pánu toho za zlé mají a TMti také, že nade mnú muožeš
tolik dopustiti. A všickni na něho křičeli, aby k TMti šel, a ke mně mluviec, že by
TMt měl to učiniti a přiejieti jeho, a tudy že muož TMt zevnú příčinu k němu mieti,
že nižádné věci nedrží, což kolivěk TMti slíbí, a že je div, že muož TMti tak pěkně
vzkazovati a tak zle nade mnůú činiti, a řiekajíc, že by byl hoden, by mu i bral
i pálil, a že taká veliká potupa i núze zevná, ještoj toho plná Morava i Rakúsy, že
to TMti nemuož tajno býti, a że se kdy tak nade mnü muoZte zapomenüti. D. na
Valticích. Perchta z Rozmberka.
[Cedule pridaná]. Milý pane a milý otče! Rozpomeň se nade mnó, nad potupni,
nad biednú, nad nuznú ženú a nad svým dietětem, a nedopúštěj toho nade mni;
jako ten, ježtos jemu mocen i silen, a nečiň mi TMt té hanby i sám sobě a nedo-
půúštějí nade mnůú těch věcí, ježto mi člověcky nejsú možny snésti, neboť trpím ty
věci i to nebezpečenstvie svého hrdla i své cti od té nezčastné mateře a od těch
obů sestrú, ježtoť mi se toho psáti nehodí. Než rač věděti, žeť mi sej tak daleko
stesklo, ježtoť toho budu pánu Bohu na vás žalovati, jestliže mi z toho nepomuozte;
& to shledáte, Zet jim déle toho trpéti nebudu. I ještěť jsem nic nepočala, aniž bych
