Facsimile Lines

801

Page

[1]	z roku 1450. 253
[2]	jinak se mnú bydlel, nechceli pro mě a pro mé přátely, ale pro jiné lidi, Ze o to
[3]	velmi lidé mluvie, kterak je se mnú zle; a on mu tak odpověděl, že toho pro nic na světě
[4]	nemuož učiniti, by se ke mně ochotně postavil, a klna ty všecky, kto muj k tomu
[5]	radil, že sej oženil, žej toho úmysla nikdy neměl, než že jsú ho k tomu připravili,
[6]	a že by mě rok neviděl, že by na mě nezpomenul, a že když mě uzří, že mu se
[7]	mne srdce lekne. A ten se ho tázal, proč to [mluv]f, zda ke mn& kaki vinu mi;
[8]	a on mu řekl, že ke mně žádné viny nemá a Ze ..... huož viny nedává, než tak,
[9]	že nemuož se mnü ochotně bydliti, že jakže Ziv na Zádnü Zenu nikdy laskav nebyl.
[10]	A ostatkuf se nehodí psáti tak, jakožtě sám o sobě neřádně a zoufale mluvil, ježto
[11]	bych tomu byla nevěřila, by on o sobě to rozprávěl. Ale jistě jsem toho došla, můj
[12]	milý bratře; protoť to piši, nebt já tobě nade všecky věřím, a prosím tvé rady v tom,
[13]	kterak sobě mám v tom učiniti, nebť jsem já se tú řečí velmi zamûütila, jeztot mi
[14]	nic tieZe nenie, než to, Zeté se mnü tak zle. A toť již, milý bratře, porúčém, aby
[15]	v tom učinil, jakožt se zdá. A s tiem tě milému Bohu porúčém. W. Nyklšpurg.
[16]	Perchta z Rozmberga.
[17]	[Doušky přilepené]: Milý bratře! ohledej pilně ten list, kterÿzt jest na mé
[18]	věno udělán, neboť jsü se mni mluvili; že ten list, kterýž jest udělán, že by nic
[19]	platen nebyl, že jestliže by pan Buoh pána mého neuchoval, že by pan Vilém mohl
[20]	se na mně všeho dosúditi; a také abyšte pečeti ohledovali, neb má pán páně Vilémovu
[21]	pečeť, ať by páně Vilémovy nepřiložil a své tak nechal. A věz, milý pane, žeť se
[22]	muoj pán chystá celý rok u Viedni býti, a pan Jindřich sej již mocně v hospodářstvie
[23]	uvázal; a tut se bojím, žeť tepruv malú radost mieti budu.
[24]	A o svém břichu věděti dávám, žeť ještě nic jistého neviem, než jakož i prvé,
[25]	ale bojímť se, žeť nic nenie. Muoj milý bratře! věřímí, že mne nezapomeneš, nebť
[26]	jsem já napřed v milém Bohu a v tobě svü nadéji poloZila, protoZt vétímt, Ze mne
[27]	nezapomeneš. \| A jáť také tebe svú hřéšnů modlitbů nezapomenu a zvláště nynie,
[28]	ježtoť za tě veliků péči mám. Pamatuj každú sobotu, žetč vždy za tě mše, ne-
[29]	muożeśli, ale spěj vždy jedné sedm zdráva Maryje. A věz, žeť chci svého posla
[30]	k tobě poslati, což budu moci najspieš.
[31]	25.
[32]	1450 a. 81. Decmb. na Valticích. — Perchta Oldřichovi otci svému posílá noviny o rodu
[33]	Lichten&teinském po čeledínu, jenž byl propuštěn, naříkajíc nad svým potupením a bídou svou.
[34]	(L. r.)
[35]	Modlitbu svú vzkazuji, uroz. p. milý, a srdečně bych ráda věděla, by se TMt
[36]	dobře měl a zdráv byl. O milý pane! Ale jať se mám tak nebožička, že je div, že
[37]	nezúfám, ačtě to již přieliš veliké slovo, ale nastojte, véakt nikdá u velikých tesk-
[38]	nostech neodpočinu a mám proč. Milf pane, dávámt TMti věděti, že tento, kterýž

Text view • Facsimile