z roku 1450. 253
jinak se mnú bydlel, nechceli pro mě a pro mé přátely, ale pro jiné lidi, Ze o to
velmi lidé mluvie, kterak je se mnú zle; a on mu tak odpověděl, že toho pro nic na světě
nemuož učiniti, by se ke mně ochotně postavil, a klna ty všecky, kto muj k tomu
radil, že sej oženil, žej toho úmysla nikdy neměl, než že jsú ho k tomu připravili,
a že by mě rok neviděl, že by na mě nezpomenul, a že když mě uzří, že mu se
mne srdce lekne. A ten se ho tázal, proč to [mluv]f, zda ke mn& kaki vinu mi;
a on mu řekl, že ke mně žádné viny nemá a Ze ..... huož viny nedává, než tak,
že nemuož se mnü ochotně bydliti, že jakže Ziv na Zádnü Zenu nikdy laskav nebyl.
A ostatkuf se nehodí psáti tak, jakožtě sám o sobě neřádně a zoufale mluvil, ježto
bych tomu byla nevěřila, by on o sobě to rozprávěl. Ale jistě jsem toho došla, můj
milý bratře; protoť to piši, nebt já tobě nade všecky věřím, a prosím tvé rady v tom,
kterak sobě mám v tom učiniti, nebť jsem já se tú řečí velmi zamûütila, jeztot mi
nic tieZe nenie, než to, Zeté se mnü tak zle. A toť již, milý bratře, porúčém, aby
v tom učinil, jakožt se zdá. A s tiem tě milému Bohu porúčém. W. Nyklšpurg.
Perchta z Rozmberga.
[Doušky přilepené]: Milý bratře! ohledej pilně ten list, kterÿzt jest na mé
věno udělán, neboť jsü se mni mluvili; že ten list, kterýž jest udělán, že by nic
platen nebyl, že jestliže by pan Buoh pána mého neuchoval, že by pan Vilém mohl
se na mně všeho dosúditi; a také abyšte pečeti ohledovali, neb má pán páně Vilémovu
pečeť, ať by páně Vilémovy nepřiložil a své tak nechal. A věz, milý pane, žeť se
muoj pán chystá celý rok u Viedni býti, a pan Jindřich sej již mocně v hospodářstvie
uvázal; a tut se bojím, žeť tepruv malú radost mieti budu.
A o svém břichu věděti dávám, žeť ještě nic jistého neviem, než jakož i prvé,
ale bojímť se, žeť nic nenie. Muoj milý bratře! věřímí, že mne nezapomeneš, nebť
jsem já napřed v milém Bohu a v tobě svü nadéji poloZila, protoZt vétímt, Ze mne
nezapomeneš. | A jáť také tebe svú hřéšnů modlitbů nezapomenu a zvláště nynie,
ježtoť za tě veliků péči mám. Pamatuj každú sobotu, žetč vždy za tě mše, ne-
muożeśli, ale spěj vždy jedné sedm zdráva Maryje. A věz, žeť chci svého posla
k tobě poslati, což budu moci najspieš.
25.
1450 a. 81. Decmb. na Valticích. — Perchta Oldřichovi otci svému posílá noviny o rodu
Lichten&teinském po čeledínu, jenž byl propuštěn, naříkajíc nad svým potupením a bídou svou.
(L. r.)
Modlitbu svú vzkazuji, uroz. p. milý, a srdečně bych ráda věděla, by se TMt
dobře měl a zdráv byl. O milý pane! Ale jať se mám tak nebožička, že je div, že
nezúfám, ačtě to již přieliš veliké slovo, ale nastojte, véakt nikdá u velikých tesk-
nostech neodpočinu a mám proč. Milf pane, dávámt TMti věděti, že tento, kterýž
