| [1] |
252 A. XXIX. Listy panś Perchty Lichtenšteinské z HRožemberka
|
|---|
| [2] |
[D.] Ale nemienímť toho ani otci ani žádnému prve pověděti, než tobě ; a prosím
|
|---|
| [3] |
tebe, nedaj mi o to viece sláti, ač dáliť mi Buoh zdravie, nebť cožť šeli, toť mi ješté
|
|---|
| [4] |
vše někto dobrý pójčévá; také posel nemá žadnému povčdčti, byť ode mne byl, než
|
|---|
| [5] |
má řéci, žej k tobě ode p. Puchoméře posláni. A prosím tebe, ať by mi na ten list
|
|---|
| [6] |
žádný neodpisoval, než ty sám svú rukú, a jestliże by mól prijeti, daj mi věděti,
|
|---|
| [7] |
|
|---|
| [8] |
|
|---|
| [9] |
1450, m. Decmb. v Mikulově. — Perchta Jindřichovi, bratru svému, kterak chtěli panny její
|
|---|
| [10] |
odbyti a jak nelaskavě o ní manžel její mluví. (L. r.)
|
|---|
| [11] |
Uroz. p. p. Jindřichovi z R. bratru m. m. b. d.
|
|---|
| [12] |
Modl. sv. vz., ur. p. a br. muoj milý. A rádať jsem uslyšela, že se dobře máš,
|
|---|
| [13] |
ale jśt se dobře nemám, neboť se je pohřéchu mé bydlo nic neopravilo, právěť jsem
|
|---|
| [14] |
v též přišla jako i prve, a bojím se, žeť snad ještě huoř bude; a tohot se bojím, bycht
|
|---|
| [15] |
o své hrdlo v tom nepřišla, ač bych kolivěk ráda tvé přikázanie naplnila, jakožs
|
|---|
| [16] |
mi přikázala [sic], abych neumierala. A tak milý bratře, jakožs mého pána obeslal
|
|---|
| [17] |
o mé panny, z tohot velmi děkuji, nebť jsem sobě o to tak velmi stýskala, a tys mě
|
|---|
| [18] |
tiem poselstvím velmi utéSil, jeZtot tak podékovati nemohu, jakoZt jsem toho vdééna.
|
|---|
| [19] |
Ale jizt jsem byla zoufala, Ze ke mné nepošleš.
|
|---|
| [20] |
A tak jakož TMti muoj pán odpisuje o mých pannách, žej toho úmysla neměl,
|
|---|
| [21] |
bez vaše vuole by to chtěl učiniti: rač tomu nevěřiti, žetě ten plný úmysl měl, že-
|
|---|
| [22] |
tě je chtěl poslati. A když jest bratr jeho po mě přijel na Nyklšpurg, tehdy je to
|
|---|
| [23] |
někomu rozprávěl, že bez meškánie chtie je pryč poslati, a já jsem se toho dověděla,
|
|---|
| [24] |
hned jsem p. Eberštorfara obeslala, a on mi zase na to odpověď dal, že je ten plný
|
|---|
| [25] |
úmysl měl, žej toho chtěl učiniti, jedné že mu on to radil, aby toho pronic nečinil,
|
|---|
| [26] |
leč vám to prve věděti dá. Milý bratře! Tak mi se zdá, byť se to bylo stalo, že
|
|---|
| [27] |
bych toho byla srdečnú žalost měla; neb já nic věčího utěšenie ještě nemám, než ty
|
|---|
| [28] |
panny. A slyším, žeť mi kaczes dvě jednají, ale neviem toho jistě. A ktožť mi co
|
|---|
| [29] |
dobrého přeje, tení mi každý radí, jestližeť na to přijde, abych jich nebrala, že by
|
|---|
| [30] |
to bylo mé zlé. Milý bratře! tak jakožť odpisuje o mém sležení, jestliže by se s svým
|
|---|
| [31] |
strýcem nesmluvil, Ze by chtél proto mü véc dobře zjednati: pohréchu ját v ném
|
|---|
| [32] |
malú naději mám, neb starallif sej kdy málo o mne, toť se nynie málo stará. A to
|
|---|
| [33] |
coZf jest před vámi umluvil, jakožt mi je měl zjednati k šesti nedělóm, tohoť mi
|
|---|
| [34] |
je nic nezjednal, než p. Eberštorfar sám na se vzal, cožtě vzato. A to cožť jsem
|
|---|
| [35] |
s sebú přivezla, k tomuť mi je nechtěl vozu zjednati a ještětě mne tak z Viedně
|
|---|
| [36] |
odbyl, že jsem neměla nic na ztravu; by bylo Kodaura nebylo, neviem, kterak bych
|
|---|
| [37] |
byla dojela. A milý bratře! tak jakoží prve psala, žeť mi sej něco přihodilo, teď
|
|---|
| [38] |
toho dávám kus věděti, že kdyžtě s tiem mým hřéšným pánem někto mluvil, aby
|
|---|
