252 A. XXIX. Listy panś Perchty Lichtenšteinské z HRožemberka
[D.] Ale nemienímť toho ani otci ani žádnému prve pověděti, než tobě ; a prosím
tebe, nedaj mi o to viece sláti, ač dáliť mi Buoh zdravie, nebť cožť šeli, toť mi ješté
vše někto dobrý pójčévá; také posel nemá žadnému povčdčti, byť ode mne byl, než
má řéci, žej k tobě ode p. Puchoméře posláni. A prosím tebe, ať by mi na ten list
žádný neodpisoval, než ty sám svú rukú, a jestliże by mól prijeti, daj mi věděti,
který den.
24.
1450, m. Decmb. v Mikulově. — Perchta Jindřichovi, bratru svému, kterak chtěli panny její
odbyti a jak nelaskavě o ní manžel její mluví. (L. r.)
Uroz. p. p. Jindřichovi z R. bratru m. m. b. d.
Modl. sv. vz., ur. p. a br. muoj milý. A rádať jsem uslyšela, že se dobře máš,
ale jśt se dobře nemám, neboť se je pohřéchu mé bydlo nic neopravilo, právěť jsem
v též přišla jako i prve, a bojím se, žeť snad ještě huoř bude; a tohot se bojím, bycht
o své hrdlo v tom nepřišla, ač bych kolivěk ráda tvé přikázanie naplnila, jakožs
mi přikázala [sic], abych neumierala. A tak milý bratře, jakožs mého pána obeslal
o mé panny, z tohot velmi děkuji, nebť jsem sobě o to tak velmi stýskala, a tys mě
tiem poselstvím velmi utéSil, jeZtot tak podékovati nemohu, jakoZt jsem toho vdééna.
Ale jizt jsem byla zoufala, Ze ke mné nepošleš.
A tak jakož TMti muoj pán odpisuje o mých pannách, žej toho úmysla neměl,
bez vaše vuole by to chtěl učiniti: rač tomu nevěřiti, žetě ten plný úmysl měl, že-
tě je chtěl poslati. A když jest bratr jeho po mě přijel na Nyklšpurg, tehdy je to
někomu rozprávěl, že bez meškánie chtie je pryč poslati, a já jsem se toho dověděla,
hned jsem p. Eberštorfara obeslala, a on mi zase na to odpověď dal, že je ten plný
úmysl měl, žej toho chtěl učiniti, jedné že mu on to radil, aby toho pronic nečinil,
leč vám to prve věděti dá. Milý bratře! Tak mi se zdá, byť se to bylo stalo, že
bych toho byla srdečnú žalost měla; neb já nic věčího utěšenie ještě nemám, než ty
panny. A slyším, žeť mi kaczes dvě jednají, ale neviem toho jistě. A ktožť mi co
dobrého přeje, tení mi každý radí, jestližeť na to přijde, abych jich nebrala, že by
to bylo mé zlé. Milý bratře! tak jakožť odpisuje o mém sležení, jestliže by se s svým
strýcem nesmluvil, Ze by chtél proto mü véc dobře zjednati: pohréchu ját v ném
malú naději mám, neb starallif sej kdy málo o mne, toť se nynie málo stará. A to
coZf jest před vámi umluvil, jakožt mi je měl zjednati k šesti nedělóm, tohoť mi
je nic nezjednal, než p. Eberštorfar sám na se vzal, cožtě vzato. A to cožť jsem
s sebú přivezla, k tomuť mi je nechtěl vozu zjednati a ještětě mne tak z Viedně
odbyl, že jsem neměla nic na ztravu; by bylo Kodaura nebylo, neviem, kterak bych
byla dojela. A milý bratře! tak jakoží prve psala, žeť mi sej něco přihodilo, teď
toho dávám kus věděti, že kdyžtě s tiem mým hřéšným pánem někto mluvil, aby
