Facsimile Lines

801

Page

[1]	250 A. XXIX. Listy paní Perchty Lichtenšteinské z Rožemberka
[2]	20.
[3]	1450, a. 22. Novb. — Perchta Oldřichovi, otci svému, naříkajíc na velikou svou bídu a ne-
[4]	laskavost svého manžela. (L. r.)
[5]	Uroz. p. p. Oldřichovi z Rozmberka p. otci mému milému d.
[6]	Službu svü vzkazuji TMti, ur. p. p. m., a ráda bych věděla, by se TMt dobře
[7]	měl i se všemi. A milý pane! vědětií TMti dávám, žeť já se mám jako jedna sirá
[8]	a žalostivá žena a od vás ode všech přieliš opuštěná, a věřím toho pánu Bohu, Zet,
[9]	jsem toho VMti nikdy nezavinila. A by tomu byl milý Buoh ráčil, by mě byl ten den
[10]	mrtvú viděl, kterýžs mě den jemu dal, byl by toho TMt větší radost měl, nežli jie
[11]	nade mnůú dočkáte, jestli že mě neopatříte. Protož, milý pane, milý otče, slituj se
[12]	nade mnû, jako otec nad svým dietětem, a rozpomeň se na to, milý pane, žeť jsem
[13]	se z své vuole nevdávala. I volámť a žádámť již pomoci i z práva, jakožto dietě od:
[14]	votce; i rozpomeniž se, milý pane, nad svú vlastní krví pro Božie milosrdenstvie.
[15]	A psalať jsem bratru široce i vzkazovala častokrát žádajíc, aby to na TMt znesl;
[16]	neviem, učinil-li je to, neb mi mé poselstvie nic nezpomáhá, ani to, což vaši služeb-
[17]	níci sami očima vidie. ProtoZ mily pane, chcit TMti tuto něco pilnějšícho popsati,
[18]	coží mě potykuje, aby TMt věděl, žeť darmo ....... nečiním a darmo tak s velikü
[19]	pilností pomoci [nežádám. A milý] pane, račiž věděti zajisté, že jsem častokrát od
[20]	dobrých a poctivých lidí vystřichána, abych se varovala před mateří i před ním,
[21]	že na to jdú, aby mě otrávili, a že by mi se to bylo již dávno přihodilo, než že
[22]	mi toho nesmějí pro mú čeleď učiniti, bojéc se, aby toho na TMt nevznesli. A byt to
[23]	směl učiniti pro TMt, jiží by rád všecky preč poslal, aby jedné toho mohl dojíti.
[24]	A tomuf já sama dobře rozumiem, žeť by mě rádi z světa zprovodili, a o toť lidé
[25]	zevně mluvie; a jáť jsem to bratru védéti dala a žádajíc toho, aby o to s ním mlu-
[26]	veno bylo, že mu i mého hrdla nevěříte, zda by to věda, že vy tomu rozumiete, i ne-
[27]	směl mi nic učiniti. A viec rač věděti, žeť mi tak velikü nelásku okazuje, že kdež
[28]	mé kolivék uzří, tu přede mnůú uteče, a žeť to mohu chutně za pravü pravdu psáti,
[29]	žeť je se mnú od vánoc jedinü mluvil, a tot mi se je pro Spána stelo. A spat ke
[30]	mně také nikdá nechodí. A jiží jsem všeho pokusila, žeť jsem za ním do pivnice
[31]	i do kuchyně i do marštale chodila, kdežť jsem ho jedné mohla uhoniti, aby se mnû
[32]	mluvil, a ontě přede mnü utiekal, ano to mnoho zlých i dobrých vidělo. I jestit
[33]	mi toho tak žel i tak hanba za to, že div, že se srdce ve mně nepřepučí. Dán [sic].
[34]	Perchta z Rozmberka.
[35]	21.
[36]	1450, 14. Novb. na Krumlově. — Oldřich Perchtě, dceři své, těše ji a posílaje peníze.
[37]	(Koncept L. r.)
[38]	Uroz. p. p. Perchtě z Lichtenšteinu a z Nyklšpurku, dceři mé milé.
[39]	Dci milá! Věděti dávám, že se děkujíce Bohu dobře máme s bratry a se-

Text view • Facsimile