| [1] |
248 A. XXIX. Listy paní Perchty Lichiensteinskć z Rożemberka
|
|---|
| [2] |
by mi se jinak délo, nezt mi se dèje. A prosím TMti, raë mi odpustiti, Ze TMti
|
|---|
| [3] |
o to tak často píši, neboť ja neviem, k komu bych se mohla lépe utéci než k TMti.
|
|---|
| [4] |
A prosím, rač mne nezapomínati, všakt jsem vzdy TMti, bychť ještě dále byla.
|
|---|
| [5] |
A prosím TMt, rač kázati poslu zaplatiti od té cesty. A s tiem TMt Bohu porúčém.
|
|---|
| [6] |
D. na Nyklšpurce v sobotu po boZém vstüpení. Perchta z Rozmberka.
|
|---|
| [7] |
|
|---|
| [8] |
1450, 3. Jul. v Mikulově. — Perchta Jindřichovi bratru svému prosíc, aby se s ním shledati
|
|---|
| [9] |
mohla, a zprávu dávajíc o tom, co viděl v Mikulově Aleš ze Šternberka. (L. r.)
|
|---|
| [10] |
Uroz. p. p. Jindřichovi z Rozmberka bratru mému milému buď dán.
|
|---|
| [11] |
Modlitbu svú vykazuji ur. p. a bratře muoj milý! A ráda jsem uslyšela, že
|
|---|
| [12] |
se TMt ve zdraví domuov vrátil. A jakož mi TMt psáti kázal, že to ráčíš zjednati,
|
|---|
| [13] |
když se z Pelhřimova vrátíš, abych se s VMtí shledala: milý pane Jindřiše, smiluj
|
|---|
| [14] |
se nade mni pro mily Buoh a rač to zjednati, což muožeš najspieš, a pomozte mi
|
|---|
| [15] |
pro Buoh na malú chvíli od té čeledi, nebo ze mě budete mieti zádušie, jako byšte
|
|---|
| [16] |
hřéšnú duši z pekla vyvedli. Také mi píšeš, abych nynie nechala všeho psanie
|
|---|
| [17] |
i vzkazovánie a že vies, proó mi toho bránís. Milf pane! Zda se to poselstvie pánu
|
|---|
| [18] |
nelíbí, kteréž jest učinil pan Aleš o mě? Milý pane, rač védéti, Zeté to muoj po-
|
|---|
| [19] |
čátek k němu nebyl, bychť já toho na něm žádala, byť on to na pána znesl, než
|
|---|
| [20] |
poněžť mi je on mnoho věcí pověděl, cof mi se děje, od jiných zvěděv, než ode mne,
|
|---|
| [21] |
a takéf jest u nás dobrú chvíli byl; tuť jest pak očima viděl, ježtoť jsem před nim
|
|---|
| [22] |
nemohla zapřéti, a kdyžť jsem zapřéti nemohla, tehdyť jsem tepruv svolila, ať by to
|
|---|
| [23] |
pánu věděti dal, nebí mi on jest tak řekl: svol já k tomu nebo nesvol, Ze to on
|
|---|
| [24] |
vždy chce na pána znésti a že mní, že pánu na tom vděk učiní, neboť tomu ižádný
|
|---|
| [25] |
nemuož věřiti než ten, ktoZf mé v tom vidí. A nynieť jsú mne v tej núzi nechali,
|
|---|
| [26] |
vyjevše i on i mátč, nechavše mne s tú čeledí, ježto sobč neviem s ní kterak činiti,
|
|---|
| [27] |
ježtoť ještě tu čeleď doma mám, ježtoť nade mnú viec vládne, než já nad ní. A ža-
|
|---|
| [28] |
lujiť milý bratře, žeť mi jest něco kázal dáti své mateři, jeda pryč, a onatě také
|
|---|
| [29] |
jela a nic mi je nedala. A jáť věřím Bohu, žeť činím tak, jakž ste mi kázali; protož
|
|---|
| [30] |
věřím VMti, že mi toho dáte dobrým pożiti. A milý bratře! teď posélám košili,
|
|---|
| [31] |
prosím, aby ráčil pro mě v ní choditi, ačť jsem kolivěk stará bába. A milý pane!
|
|---|
| [32] |
ještěť za to vždy prosím dřéve, nežli bych k vám jela, atě někto prve ke mně
|
|---|
| [33] |
poslán. Také mě prosíš, ať bych za tě Boha prosila; nikdyť já tebe nemohu zapo-
|
|---|
| [34] |
menûti ani v svých hřéšných modlitbách. Také máš list ode mně u pana Alše, jedné
|
|---|
| [35] |
TMt i žádný jiný. A s tiem TMt Bohu porúčém. D. na Nykolšpurce v pátek před
|
|---|
| [36] |
sv. Prokopem. Perchta z Rozmberka.
|
|---|
