248 A. XXIX. Listy paní Perchty Lichiensteinskć z Rożemberka
by mi se jinak délo, nezt mi se dèje. A prosím TMti, raë mi odpustiti, Ze TMti
o to tak často píši, neboť ja neviem, k komu bych se mohla lépe utéci než k TMti.
A prosím, rač mne nezapomínati, všakt jsem vzdy TMti, bychť ještě dále byla.
A prosím TMt, rač kázati poslu zaplatiti od té cesty. A s tiem TMt Bohu porúčém.
D. na Nyklšpurce v sobotu po boZém vstüpení. Perchta z Rozmberka.
16.
1450, 3. Jul. v Mikulově. — Perchta Jindřichovi bratru svému prosíc, aby se s ním shledati
mohla, a zprávu dávajíc o tom, co viděl v Mikulově Aleš ze Šternberka. (L. r.)
Uroz. p. p. Jindřichovi z Rozmberka bratru mému milému buď dán.
Modlitbu svú vykazuji ur. p. a bratře muoj milý! A ráda jsem uslyšela, že
se TMt ve zdraví domuov vrátil. A jakož mi TMt psáti kázal, že to ráčíš zjednati,
když se z Pelhřimova vrátíš, abych se s VMtí shledala: milý pane Jindřiše, smiluj
se nade mni pro mily Buoh a rač to zjednati, což muožeš najspieš, a pomozte mi
pro Buoh na malú chvíli od té čeledi, nebo ze mě budete mieti zádušie, jako byšte
hřéšnú duši z pekla vyvedli. Také mi píšeš, abych nynie nechala všeho psanie
i vzkazovánie a že vies, proó mi toho bránís. Milf pane! Zda se to poselstvie pánu
nelíbí, kteréž jest učinil pan Aleš o mě? Milý pane, rač védéti, Zeté to muoj po-
čátek k němu nebyl, bychť já toho na něm žádala, byť on to na pána znesl, než
poněžť mi je on mnoho věcí pověděl, cof mi se děje, od jiných zvěděv, než ode mne,
a takéf jest u nás dobrú chvíli byl; tuť jest pak očima viděl, ježtoť jsem před nim
nemohla zapřéti, a kdyžť jsem zapřéti nemohla, tehdyť jsem tepruv svolila, ať by to
pánu věděti dal, nebí mi on jest tak řekl: svol já k tomu nebo nesvol, Ze to on
vždy chce na pána znésti a že mní, že pánu na tom vděk učiní, neboť tomu ižádný
nemuož věřiti než ten, ktoZf mé v tom vidí. A nynieť jsú mne v tej núzi nechali,
vyjevše i on i mátč, nechavše mne s tú čeledí, ježto sobč neviem s ní kterak činiti,
ježtoť ještě tu čeleď doma mám, ježtoť nade mnú viec vládne, než já nad ní. A ža-
lujiť milý bratře, žeť mi jest něco kázal dáti své mateři, jeda pryč, a onatě také
jela a nic mi je nedala. A jáť věřím Bohu, žeť činím tak, jakž ste mi kázali; protož
věřím VMti, že mi toho dáte dobrým pożiti. A milý bratře! teď posélám košili,
prosím, aby ráčil pro mě v ní choditi, ačť jsem kolivěk stará bába. A milý pane!
ještěť za to vždy prosím dřéve, nežli bych k vám jela, atě někto prve ke mně
poslán. Také mě prosíš, ať bych za tě Boha prosila; nikdyť já tebe nemohu zapo-
menûti ani v svých hřéšných modlitbách. Také máš list ode mně u pana Alše, jedné
TMt i žádný jiný. A s tiem TMt Bohu porúčém. D. na Nykolšpurce v pátek před
sv. Prokopem. Perchta z Rozmberka.
