| [1] |
246 A. XXIX. Listy paní Perchty Lichtensteinské z RoZemberka
|
|---|
| [2] |
také nadála a tomu sem se velmi těšila zvláště proto, že bych TMít přieliš ráda
|
|---|
| [3] |
ohlédala, aneb mi jest toho potřebie. A kdyż je to nemohlo býti, ale TMti prélis
|
|---|
| [4] |
děkuji z toho poselstvie, kteréž jest TMt učinil ke mně. A jakož mi TMt píše, že
|
|---|
| [5] |
se TMt naděje, že by se mněl TMt v skuoře u královy Mti býti a že by se TMt
|
|---|
| [6] |
tu se mnü shledati [mohla], ale bojím se, že mě TMt jedné tiem těší. A prosím,
|
|---|
| [7] |
rač mi to odpustiti, žeť jsem TMti tak psala, jakoť bych TMti nevěřila, neboť bych
|
|---|
| [8] |
TMt přieliš ráda viděla. A TMti stará paní velikü modlitbu vzkázala. A s tiem TMt
|
|---|
| [9] |
milému p. Bohu porúčém. D. na Nykšpurce tu neděli po třech králích.
|
|---|
| [10] |
|
|---|
| [11] |
|
|---|
| [12] |
1450, с. 20. Febr. — Perchta otci svému Oldřichovi, naříkajíc na svou tchyni a noviny píšíc
|
|---|
| [13] |
o nesvornosti v rodu Lichtenšteinském. (L. r.)
|
|---|
| [14] |
Uroz. p. p. Oldřichovi z Rozmberga, panu otci mému milému buď dán.
|
|---|
| [15] |
A milý pane! Tak jakožt jsem TMti psala v prvniem listu, žeť se dobře
|
|---|
| [16] |
mám, tohoť pohřéchu nenie, bycht se dobřě měla, než mámť se velmi zle. A tohof
|
|---|
| [17] |
TMti žaluji, žeť jsem v tak neřádném bydle, jeżtof mu pro nic nemohu obykniti,
|
|---|
| [18] |
neboť jsem pravá almužnice té panie, neboť všeho z jejích ruká čekám, a ještěť bych
|
|---|
| [19] |
ráda čekala, byť mi bylo druhdy dáváno, nebo je to nepodobná věc, byť tiem žena
|
|---|
| [20] |
vlásti měla, čímžť ona vládne a coZt v rukü má. A jestét bych to všecko snáze tr-
|
|---|
| [21] |
pěla, než milý pane, toť mi je velmi těžko, ještoť jsú tak přéliš zle s sebů, neboť
|
|---|
| [22] |
jest pohřéchu nynie pán proti svému strýci učinil, jéžtoť se toho bojím, žeť toho
|
|---|
| [23] |
bez své hanby nebude moci opraviti; nebt se mají o to u Viedni súditi a mátať
|
|---|
| [24] |
obojí proti sobě své přátely mieti, a tak tomu tuším, žeť bude také TMti rady k tomu
|
|---|
| [25] |
žádati. A rač védéti, Ze jel do Viedně u masopustní neděli, žeť hoj' ani Šek ani
|
|---|
| [26] |
žádný zdržeti nemohl, žeť je tak bez svých dobrých lidí sám jel, ježtoť žádný nevie,
|
|---|
| [27] |
coť chce jednati. Protož milý pane, rač věděti, žeť jsem u veliké tesknosti a u ve-
|
|---|
| [28] |
likej núzi; protož milý pane, prosím TMti, muożli to byti, raé se k tomu pfiłiniti,
|
|---|
| [29] |
af bych se mohla s TMti brzo shledati. A tak jakožt sem TMti prvé psala, proséc,
|
|---|
| [30] |
aby mě ráčil k sobě uprositi, tak mi se zdá, bude-li toho TMt żśdati, żet TMti
|
|---|
| [31] |
v tom neodpovie; paklit se TMti nezdá, ale prosím TMti rač ke mné Risa poslati,
|
|---|
| [32] |
ať mé bydlo ohlédá. Ale bylať bych dávno k TMti poslala, ale čekalať jsem vždy
|
|---|
| [33] |
polepšenie a nechtějíc toho tak na TMt znésti; ale jižť mi je toho Sek neradil, bycht
|
|---|
| [34] |
tak dlüho mléela, a tak mi radil, abych na TMti Rúsa sem požádala. Prosím TMti,
|
|---|
| [35] |
rač mě tiem utěšiti u mej veliké tesknosti a račiž ho ke mně poslati, af to očima
|
|---|
| [36] |
uzří, kterak mne chovají, nebť mi toho již veliké potřebie, neboť bych TMti vuoli
|
|---|
| [37] |
ráda věděla, kterak bych v tom mohla býti; ale rač věděti, žeť mi se v tom již
|
|---|
| [38] |
přéliš velmi stýště. .A milf pane! vérímt TMti, že mě TMt toliko jim k vuoli
|
|---|
