246 A. XXIX. Listy paní Perchty Lichtensteinské z RoZemberka
také nadála a tomu sem se velmi těšila zvláště proto, že bych TMít přieliš ráda
ohlédala, aneb mi jest toho potřebie. A kdyż je to nemohlo býti, ale TMti prélis
děkuji z toho poselstvie, kteréž jest TMt učinil ke mně. A jakož mi TMt píše, že
se TMt naděje, že by se mněl TMt v skuoře u královy Mti býti a že by se TMt
tu se mnü shledati [mohla], ale bojím se, že mě TMt jedné tiem těší. A prosím,
rač mi to odpustiti, žeť jsem TMti tak psala, jakoť bych TMti nevěřila, neboť bych
TMt přieliš ráda viděla. A TMti stará paní velikü modlitbu vzkázala. A s tiem TMt
milému p. Bohu porúčém. D. na Nykšpurce tu neděli po třech králích.
Perchta z Rozmberka.
13.
1450, с. 20. Febr. — Perchta otci svému Oldřichovi, naříkajíc na svou tchyni a noviny píšíc
o nesvornosti v rodu Lichtenšteinském. (L. r.)
Uroz. p. p. Oldřichovi z Rozmberga, panu otci mému milému buď dán.
A milý pane! Tak jakožt jsem TMti psala v prvniem listu, žeť se dobře
mám, tohoť pohřéchu nenie, bycht se dobřě měla, než mámť se velmi zle. A tohof
TMti žaluji, žeť jsem v tak neřádném bydle, jeżtof mu pro nic nemohu obykniti,
neboť jsem pravá almužnice té panie, neboť všeho z jejích ruká čekám, a ještěť bych
ráda čekala, byť mi bylo druhdy dáváno, nebo je to nepodobná věc, byť tiem žena
vlásti měla, čímžť ona vládne a coZt v rukü má. A jestét bych to všecko snáze tr-
pěla, než milý pane, toť mi je velmi těžko, ještoť jsú tak přéliš zle s sebů, neboť
jest pohřéchu nynie pán proti svému strýci učinil, jéžtoť se toho bojím, žeť toho
bez své hanby nebude moci opraviti; nebt se mají o to u Viedni súditi a mátať
obojí proti sobě své přátely mieti, a tak tomu tuším, žeť bude také TMti rady k tomu
žádati. A rač védéti, Ze jel do Viedně u masopustní neděli, žeť hoj' ani Šek ani
žádný zdržeti nemohl, žeť je tak bez svých dobrých lidí sám jel, ježtoť žádný nevie,
coť chce jednati. Protož milý pane, rač věděti, žeť jsem u veliké tesknosti a u ve-
likej núzi; protož milý pane, prosím TMti, muożli to byti, raé se k tomu pfiłiniti,
af bych se mohla s TMti brzo shledati. A tak jakožt sem TMti prvé psala, proséc,
aby mě ráčil k sobě uprositi, tak mi se zdá, bude-li toho TMt żśdati, żet TMti
v tom neodpovie; paklit se TMti nezdá, ale prosím TMti rač ke mné Risa poslati,
ať mé bydlo ohlédá. Ale bylať bych dávno k TMti poslala, ale čekalať jsem vždy
polepšenie a nechtějíc toho tak na TMt znésti; ale jižť mi je toho Sek neradil, bycht
tak dlüho mléela, a tak mi radil, abych na TMti Rúsa sem požádala. Prosím TMti,
rač mě tiem utěšiti u mej veliké tesknosti a račiž ho ke mně poslati, af to očima
uzří, kterak mne chovají, nebť mi toho již veliké potřebie, neboť bych TMti vuoli
ráda věděla, kterak bych v tom mohla býti; ale rač věděti, žeť mi se v tom již
přéliš velmi stýště. .A milf pane! vérímt TMti, že mě TMt toliko jim k vuoli
