Facsimile Lines

801

Page

[1]	58 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Iwa z Rožmitála 1508—1535.
[2]	chci se k tomu rád přičiniti, což by to nejdřéve býti mohlo. A pán Buoh všemohúcí
[3]	rač dáti, pane švagře muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali.
[4]	Datum ut supra.
[5]	Urozenému pánu, panu Ludvíkovi Zajímačovi z Kunstatu oc, panu švagru a přieteli
[6]	mému milému.
[7]	Jakož jste mi také, pane švagře muoj milý, psali; což se pana Mikuláše
[8]	Karlíka dotýče: i zprvu neuměl jsem dobře jeho psaní piretisti, než potom jsem
[9]	jemu porozuměl, i tomu přiepisu, což jste vy jemu psali, jakož vám teď to jedno
[10]	i druhé zase posélám i také ten list, kterýž jsem jemu podle vaší žádosti psal;
[11]	a jistě jsem psal pilně, i což mi zase odpíše, muožete to dobře ohledati, i učiňte
[12]	tak, neb jest potřebí, abyšte se věděli v tom čím spraviti.
[13]	884.
[14]	Michalovi Slavatovi z Chlumu v příčině odložení spravedlivosti jeho nejvyšším purkrabím na
[15]	soud zemský, o sporném jeho jednání s nejvyšším komorníkem, co o něm mluvil nejvyšší
[16]	purkrabí v Budějovicích oc.
[17]	Na Velharticich 1531, 16. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál.
[18]	Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře
[19]	měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi, pane přieteli muoj
[20]	milý, psali i toho přípisy poslali, jaké jste psaní panu purkrabí najvyššiemu *) učinili
[21]	a on vám zase, též také což jste psali panu komorníkovi najvyššiemu**) a co vám
[22]	také za odpověď dal: i v pravdě v těch ve všech věcech rád bych vám tak rád
[23]	radil, pokudž bych najvýše rozuměl, jako v své vlastní věci, anébrž radši bych sebe
[24]	v své potřebě obmeškal nežli vás u vaší, ale již k nynéjsiem spuosobóm nás nékterych
[25]	rozumové staří snad se nechtie trefovati s novými, a zvláště jestliže by kto pod tiem
[26]	čeho toho hledal, obmejšleje něčí nebezpečnost anebo těžkost. A námť není potřebí
[27]	z jiných příkladuov mnoho bráti, čehož jsme sami vy a já zkusili z některých stran,
[28]	ješto jest to ještě z paměti nevyšlo. I což se dotýče toho psaní od najvyššieho pana
[29]	purkrabie: jistě neviem, pane přieteli muoj milý, jiného, než, poněvadž toho, oč jste
[30]	jemu psali, odkládá na naučení soudu zemského, že, bojím se, musíte dotud strpení
[31]	mieti; ač znám to, že jest věc obtížná, komuž se jeho spravedlivost odtahuje a od-
[32]	kládá, kteráž, naději se, bez takového naučení mohla by se spravedlivě vykonati,
[33]	abyšte vy toho, coż jest podle práva, též užievali; čehož jiní v tomto královstvie
[34]	v takových věcech užievají. Což se pak dotýče pana komorníka, strýce mého, rád
[35]	bych tomu byl, abyšte spolu v lásce přátelské byli, a zvláště poněvadž jste sobě blízcí
[36]	sousedé. A oč jste se na pana hofmistra najvyssieho***) a na mne k přátelskému
[37]	) Jan z Wartmberka. ) Jaroslav z Šellenberka na Kosti. **) Vojtěch z Pernšteina.

Text view • Facsimile