| [1] |
472 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké
|
|---|
| [2] |
nání o pana z Rozmberka, že bych vám ji voznámil oc. A protož, což v tom ve
|
|---|
| [3] |
všem vuole vaše jest, to mi oznamte, tak já se zachovám a ne jinak. A tohoto mi
|
|---|
| [4] |
posla prosím brzo vypravte zase s odpovědí. Datum na Dubě, v sobotu na den svaté
|
|---|
| [5] |
panny Kateřiny leta sc XXV“. Jan z Wart., opat kláštera panenského v Dubě.
|
|---|
| [6] |
294.
|
|---|
| [7] |
Týž pseudonym ku panu Adamovi z Hradce pokračuje ve svých žalobách a radách proti straně
|
|---|
| [8] |
Rožmitálské a Paškovské.
|
|---|
| [9] |
Na Dubě, 29. listopadu 1525. Orig. pap. Historica.
|
|---|
| [10] |
Můj zvláště milý pane a příteli! Pán Buoh všemohúcí vám rač všecko podle
|
|---|
| [11] |
žádosti vaší dáti, věrně a z upřímného srdce bych vám toho přál. 7 psaní vašeho
|
|---|
| [12] |
porozomívám, že posel můj vás s mými listy ještě nebyl došel, když ste mi to psaní
|
|---|
| [13] |
učinili; jakož pak žádný váš posel u mne nebyl, nežli toto vaše psaní posel z Bole-
|
|---|
| [14] |
slavi mi dnes přinesl oc. Vo nezměněném klusu toho koně velmi rád slyším, a byť
|
|---|
| [15] |
jedné než mimo chodil, kdyžť na něho knížecí Velebnost vsedne, ještoť takoví páni
|
|---|
| [16] |
velmi rádi na mimochodnících jezdí. A coZ se listüv vo tom práva dopomáhání do-
|
|---|
| [17] |
týče, toť sluší rozvážiti, mají-li vyjíti čili nemají, neboť toliko do sv. Pavla na víru
|
|---|
| [18] |
obrácení pantáta vodkládá. Nyni jich proto pozadrite, vSak d[ost čajsu jest. Neb
|
|---|
| [19] |
toto mluví páni sobkové, že kdož jest koli radil králi JMti, aby toho práva nebyl[o
|
|---|
| [20] |
dop]omáháno, že jest proti své cti radil, a že to chtí pokázati privilejemi, že má
|
|---|
| [21] |
z země i s dědici svými vyhnán býti oc.
|
|---|
| [22] |
A což se pak vydání listu panu Vrtílkovi dotýče, jáť sem jemu jej jistě na
|
|---|
| [23] |
jeho přiřčení, tak jakž mi bylo poručeno, vydal. A když se pak nechce ustanoviti, co
|
|---|
| [24] |
sem já tím vinen? Ač jemu toho věrně nepřeji. Však pak mám jeho list, v kterémž
|
|---|
| [25] |
se sám zná ku přiřčení a ku přípovědi. Držím, že mi tuto tak tuze píšete dvorským
|
|---|
| [26] |
štrichem proto, aby se to jemu doneslo. I víte, že se von se mnou nic nespravuje.
|
|---|
| [27] |
Než prosím, učiňte tak a pište jemu, kterak se má paní Její Mt na mne pro něho
|
|---|
| [28] |
rátí hněvati, a jáť jemu také něco napíši. Ale všeckoť se to na ten konec děje,
|
|---|
| [29] |
Zet tomu jináče nevěří, nežli že naši páni Jich Mt i pan arcibiskup, jakž jich kníže
|
|---|
| [30] |
duojde, nedostojf, a že coufnou. A učiníliť to, samiť sobě zle učiní; a nás by raději
|
|---|
| [31] |
zbyli, skůro by lépe bylo oc.
|
|---|
| [32] |
A což se jízdy dotýče páně Arnoštovy, tení by již hotov byl, než toliko
|
|---|
| [33] |
chtěl by věděti vo ty vozy a koně, takli je má zjednati i do krytého vozu i do
|
|---|
| [34] |
špížnýho, čili jak jinak; nebo sice budou musiti čtyři vozy míti, i více s nimi
|
|---|
| [35] |
bez potřeby utratiti mušejí. Což se přípisuov dotýče, mně se nezdá, aby jakých bylo
|
|---|
| [36] |
potřebí, než toliko dva věřicí listy, jeden králi a králové JJMtem, a druhý panu arci-
|
|---|
| [37] |
biskupu, a též dvě instrukcí. A což se psaných vosob dotýče v Kolíně, píšete, abych
|
|---|
| [38] |
já je spořádal. I to bych já učinil, ale že jich neznám, a zvláště [ve] vašich krajích.
|
|---|
