[1] |
|
---|
[2] |
staradávna bývalo, učiněna byla; jakož pak Ze se tak stane, žádné pochybnosti jmieti
|
---|
[3] |
neráčí. Také zná JMt za potřebné a užitečné, co se řádu a práva pruochodu tohoto
|
---|
[4] |
margkrabství i také ubezpečení a upokojení silnic, aby zlí svého předsevzetí neužili,
|
---|
[5] |
dotýče, aby to i jiné s radú a pomocí vás všech stavuov na místě zřízeno a spuo-
|
---|
[6] |
sobeno a opatřeno bylo; však JMKská o tom jiný den, když se již nahoře psané
|
---|
[7] |
věci vykonají, všem stavóm šíře oznámiti ráčí.
|
---|
[8] |
|
---|
[9] |
Tři vyšší stavové moravští připomínají králi Ferdinandovi, že přísahati jemu nebudou, nejsouce
|
---|
[10] |
k tomu dle obyčeje povinni. Města že učiní, co jest povinnost jejich. (1527 začátkem dubna.)
|
---|
[11] |
Kopiář pomátek snémovnich zemsk. arch. mor. v Brně f. 88 sg.
|
---|
[12] |
Odpověď od stavuov margkrabstvie tohoto na to předložení od krále JMti.
|
---|
[13] |
Milostivý králi! Toto jest paměť naše těch slov, kteréž jsú k VKMti mluvena
|
---|
[14] |
od stavuov margkrabství Moravského skrz pana hajtmana v tom poselství, v kterémž
|
---|
[15] |
jsme ode všech stavuov vysláni byli k VKMti.
|
---|
[16] |
Coz se tej řeči dotýče, kterúž jste VKMt nám sepsanú dáti ráčili, na kterúž
|
---|
[17] |
jsú všickni stavové rozmluvení jmčli, a toto jsú nám poručili VKMti za odpověď
|
---|
[18] |
dáti, že v tom sepsání jiného neznají, než že jest vší lásky a milosti plné od VKMti
|
---|
[19] |
k nám, jakožto od pána našeho milostivého. Než což se přísahy dotýče, kteréž
|
---|
[20] |
VKMt v tom sepsání dotýkati ráčíte, toho na nás žádajíce a napomínajíce, abychom
|
---|
[21] |
prísahu a povinnost povinnú tak, jakž od staradávna bývalo, VKMti učinili: Milo-
|
---|
[22] |
stivý králi! Toto k tomu pravime: že přísahy žádnej VKMti povinni činiti nejsme,
|
---|
[23] |
páni, preláti a rytířstvo; než což se měst dotýče, ti v tom rozdíl s námi mají, co
|
---|
[24] |
jsü oni VKMti povinni, v to my nesaháme. A protož VKMti prosíme, jako pána
|
---|
[25] |
našeho milostivého, že nás v takovú přísahu potahovati neráčíte, ani jí na nás žá-
|
---|
[26] |
dati, abychom ji VKMti činiti jměli, poněvadž jsú ji předkové naši, ani my předkóm
|
---|
[27] |
VKMti nečinili; než že nás při tom držeti a zachovati ráčíte, při čemž jsme od
|
---|
[28] |
předkuov VKMti držáni a zachováni byli.
|
---|
[29] |
Milostivý králi! Jakož jest ode všech stavuov VKMti povědíno, na jaký
|
---|
[30] |
zpuosob slib a poddanost VKMti učiniti chceme, v tom jiného neopatrujíc, než po-
|
---|
[31] |
ctivosti své, abychom na nich ouražky nenesli. Jaká odpověď od VKMti jest nám
|
---|
[32] |
dána, tej jsme ještě na ten čas dokonale nevyrozuměli. Než což jsú k tomu páni
|
---|
[33] |
úředníci zemští království Českého promluvili; v jakém by se v tom k nám přá-
|
---|
[34] |
telství a v pomoci královstvie České zachovati chtělo, tomu jsme vyrozuměli; kdež
|
---|
[35] |
toho neznáme, ani u sebe nalezneme, abychom tím spuosobem, ač by k tomu přišlo,
|
---|
[36] |
na poctivostech svých opatřeni byli; než to známe, že bychom skrz takovü věc zá-
|
---|
[37] |
hubu a zkázu na svých statcích měli. A protož VKMti prosíme, jako pána našeho
|
---|
[38] |
milostivého, tak jakž jsme i prvé VKMti prosili, že nás při tom a na ten spuosob
|
---|