| [1] |
264 A. XXIX. Listy pani Perchty Lichtensteinskć z Roźmberka
|
|---|
| [2] |
homéře s ním poslali; řekli byšte k němu, jestliže by on pro své potřeby nemohl
|
|---|
| [3] |
se mnû poslati, aby byl kto se mnû jeda. Než tohof mi se srdce velice leká, jestližeť
|
|---|
| [4] |
to zjednáno nebude, než ty do Prahy pojedeš, toť by veliké prodlenie bylo, a otci
|
|---|
| [5] |
to velmi u paměti nenie; a také bych velmi ráda, abyšte mu z toho vyšli, aby mu
|
|---|
| [6] |
nynější úrok nebyl vydán, až bych já nahoře byla. Milý bratře! jiží. sem teď nynie
|
|---|
| [7] |
i prve dosti široce psala, prosím tebe, nezapomínajž za svým veselím o ty věci se
|
|---|
| [8] |
bez meškání přičiniti; a byť se mi pak mnoho zlého dálo, jižt nebudu moci psávati,
|
|---|
| [9] |
nebtě již velmi zima, a také dokudžt mám svého Jindřicha, dotudí vám mohu psáti.
|
|---|
| [10] |
Ale také kdyžť mi pán Buoh k vám pomuož, také bych ráda jeho odbyla a jemu
|
|---|
| [11] |
dobře učinila, jako toho, ježto mi v mém psaní i v jiném věrně slúží, jakož tomu
|
|---|
| [12] |
sám dobře rozumieš v mé nûzi; а bojímť se, byť mi ho prve nevypravil pryč, než
|
|---|
| [13] |
bych nahoru jela, aët o tom nic neslyším, ale protoť se jeho zlosti v tom bojím.
|
|---|
| [14] |
Milý bratře, dokudží tu čeleď u sebe mám, dotuďt má věc lépe jest, a mohuť to
|
|---|
| [15] |
chutně psáti, Ze£ se mnü v mé nüzi téZce a vérné pracují; a jáť jich sobě nepokládám
|
|---|
| [16] |
jinak, než za své přátely. A vzkázalit jsü vSecky svá smutná modlitbu a prosief
|
|---|
| [17] |
tebe, aby mne i jich ráčil neopustiti a pomoci nám spieše nahoru. Takét védéti
|
|---|
| [18] |
dávám, žeť sem tak zajisté slyšela, žeť ta naše zlá dci pray též neřádně bydlí, jako
|
|---|
| [19] |
kdy prvé, ačť kolivěk takového žádného tu na hradě nenie; ale sám vieš dobře, žeť
|
|---|
| [20] |
taková leda lotra miluje, a ti£ mají svobodu u nie; a toho mi je velmi žel pro mě
|
|---|
| [21] |
i pro mé panny, žeť takový neřád má býti tu, kdežt jsme my. A věz, žeť ony sobě
|
|---|
| [22] |
v tom již velmi stýští, a jich přietelie také. A prosím tebe, nešletež již viece pě-
|
|---|
| [23] |
šieho posla ke mně do té doby, dokudž k vám nepřijedu, protože se bojím, by se
|
|---|
| [24] |
nedomyslili, Ze musím po listech odpověď dáti; než jestližeť by se toho nezdálo uči-
|
|---|
| [25] |
niti, začť já tuto prosím, daj mi to po jiezdném poslu věděti, ježtoť by mi to ústně
|
|---|
| [26] |
|
|---|
| [27] |
[Druhá douška|. A prosím tebe, milý bratře, muožešli věděti, v kolika by ne-
|
|---|
| [28] |
dělech mohl přijeti, daj mi věděti; a také daj mi' odpověď což muožeš najspieše,
|
|---|
| [29] |
neboť sem kázala svému poslu v Krumlově čekati. A pravilať mi Šermaryn, žeť chce
|
|---|
| [30] |
psáti, kterak by měla činiti, když by ji bratr chtěl vzéti. Milý bratře! piš jí, at se
|
|---|
| [31] |
nedá vzéti, ať by mu tak odpověď dala, že se nechce dáti vzéti, až by to na vás
|
|---|
| [32] |
vznesla. Ale milý bratře, ještěť jim všem děkuji, žeť se jim s pravú vierú v mé núzi
|
|---|
| [33] |
ode mne nechce; a budesli mieti kdy, pi§ jim v8em list, af nade mni vždy tak činie,
|
|---|
| [34] |
jakożt jsû Ginili. A jść tebe, mily bratře, pro Buo prosím, abyšte té Zalosti nade mnü
|
|---|
| [35] |
nedopüsteli, byť je měli preč poslati. Také prosím o to věno, abyšte mu je dali,
|
|---|
| [36] |
nebt o ně velmi mluví; byť mně samé bylo, nechtčlať bych vás napomínati, byť mi
|
|---|
| [37] |
pak bylo ještě tieže o ně, než nynie. Milý bratře, když kto s starú paní mluví, že
|
|---|
| [38] |
to tráti nemuož, by mne tak chovali, tehdy ona praví, že mi nic neškodí, že sem
|
|---|
| [39] |
dosti peněz od otce přivezla, jako sem u vás byla. A mámť za tě velikü starost,
|
|---|
