264 A. XXIX. Listy pani Perchty Lichtensteinskć z Roźmberka
homéře s ním poslali; řekli byšte k němu, jestliže by on pro své potřeby nemohl
se mnû poslati, aby byl kto se mnû jeda. Než tohof mi se srdce velice leká, jestližeť
to zjednáno nebude, než ty do Prahy pojedeš, toť by veliké prodlenie bylo, a otci
to velmi u paměti nenie; a také bych velmi ráda, abyšte mu z toho vyšli, aby mu
nynější úrok nebyl vydán, až bych já nahoře byla. Milý bratře! jiží. sem teď nynie
i prve dosti široce psala, prosím tebe, nezapomínajž za svým veselím o ty věci se
bez meškání přičiniti; a byť se mi pak mnoho zlého dálo, jižt nebudu moci psávati,
nebtě již velmi zima, a také dokudžt mám svého Jindřicha, dotudí vám mohu psáti.
Ale také kdyžť mi pán Buoh k vám pomuož, také bych ráda jeho odbyla a jemu
dobře učinila, jako toho, ježto mi v mém psaní i v jiném věrně slúží, jakož tomu
sám dobře rozumieš v mé nûzi; а bojímť se, byť mi ho prve nevypravil pryč, než
bych nahoru jela, aët o tom nic neslyším, ale protoť se jeho zlosti v tom bojím.
Milý bratře, dokudží tu čeleď u sebe mám, dotuďt má věc lépe jest, a mohuť to
chutně psáti, Ze£ se mnü v mé nüzi téZce a vérné pracují; a jáť jich sobě nepokládám
jinak, než za své přátely. A vzkázalit jsü vSecky svá smutná modlitbu a prosief
tebe, aby mne i jich ráčil neopustiti a pomoci nám spieše nahoru. Takét védéti
dávám, žeť sem tak zajisté slyšela, žeť ta naše zlá dci pray též neřádně bydlí, jako
kdy prvé, ačť kolivěk takového žádného tu na hradě nenie; ale sám vieš dobře, žeť
taková leda lotra miluje, a ti£ mají svobodu u nie; a toho mi je velmi žel pro mě
i pro mé panny, žeť takový neřád má býti tu, kdežt jsme my. A věz, žeť ony sobě
v tom již velmi stýští, a jich přietelie také. A prosím tebe, nešletež již viece pě-
šieho posla ke mně do té doby, dokudž k vám nepřijedu, protože se bojím, by se
nedomyslili, Ze musím po listech odpověď dáti; než jestližeť by se toho nezdálo uči-
niti, začť já tuto prosím, daj mi to po jiezdném poslu věděti, ježtoť by mi to ústně
pověděl.
[Druhá douška|. A prosím tebe, milý bratře, muožešli věděti, v kolika by ne-
dělech mohl přijeti, daj mi věděti; a také daj mi' odpověď což muožeš najspieše,
neboť sem kázala svému poslu v Krumlově čekati. A pravilať mi Šermaryn, žeť chce
psáti, kterak by měla činiti, když by ji bratr chtěl vzéti. Milý bratře! piš jí, at se
nedá vzéti, ať by mu tak odpověď dala, že se nechce dáti vzéti, až by to na vás
vznesla. Ale milý bratře, ještěť jim všem děkuji, žeť se jim s pravú vierú v mé núzi
ode mne nechce; a budesli mieti kdy, pi§ jim v8em list, af nade mni vždy tak činie,
jakożt jsû Ginili. A jść tebe, mily bratře, pro Buo prosím, abyšte té Zalosti nade mnü
nedopüsteli, byť je měli preč poslati. Také prosím o to věno, abyšte mu je dali,
nebt o ně velmi mluví; byť mně samé bylo, nechtčlať bych vás napomínati, byť mi
pak bylo ještě tieže o ně, než nynie. Milý bratře, když kto s starú paní mluví, že
to tráti nemuož, by mne tak chovali, tehdy ona praví, že mi nic neškodí, že sem
dosti peněz od otce přivezla, jako sem u vás byla. A mámť za tě velikü starost,
